Slovník základních Jungových pojmů:

Posedlost

Identifikace vědomí s nevědomým obsahem nebo komplexem. Nejčastější formou posedlosti je posedlost stínem a kontrasexuálními komplexy, tj. animou nebo animem.

Člověk posedlý stínem si velmi škodí: zaclání vlastně sám sobě a upadá do svých vlastních pastí; při každé příležitosti se nakonec zachová tak, že ve svém okolí vzbudí spíše nepříznivý dojem... Posedlost způsobená animou se liší od posedlosti animem ... Společné těmto dvěma jinak rozdílným stavům je to, že tomu, u něhož jsou konstelovány, odnímají jeho přirozený šarm a hodnotu; obojí si taková osoba může zachovat jen tehdy, když se odvrátí od světa do introvertního stavu, který v tomto případě poslouží jako most k nevědomí ... anima je vrtkavá, náladová, nekontrolovatelná a emotivní, někdy jakoby obdařena démonickou intuicí, bez jakýchkoliv pravidel, zlovolná, nepravdivá, dvojznačná a tajuplná. Animus neústupný, neustále argumentující, předepisující pravidla, dogmatický, reformátorský, teoretizující, je to mluvka, který vyvolává spory a chová se panovačně. Obojí je stejnou měrou nechutné: anima se obklopuje podřadnými lidmi a animus se nechává ovlivňovat druhořadými nápady.