Slovník základních Jungových pojmů:

Puer aeternus

Věčné dítě. V mytologii označuje nestárnoucího dětského boha, v psychologii dospělého muže, jehož život uvázl na adolescentní úrovni; psychologická vývojová fáze související obvykle s přetrvávající nadměrnou závislostí na matce.

Puer vede typický provizorní život ze strachu, že se octne v situaci, z níž nebude úniku. Jeho přání a naděje, které chová, se mu splní ve skutečnosti jen málokdy, a to i tehdy, když je ochoten trpělivě a dlouho čekat. Jeho plány do budoucna zůstávají na úrovni fantazií o tom, čím vším bude, co všechno se mu přihodí, zatímco reálný život plyne kolem něho, aniž by ho skutečně žil. Prahne po nezávislosti a svobodě, hnětou ho vazby a limity, nenávidí jakákoliv omezení.

Svět si dělá nárok na mužovu mužnost, na jeho zanícení a především na jeho odvahu a rozhodnost, která je s to vrhnout na misku vah celého člověka. Ten by k tomu potřeboval nevěrný erós, který umí zapomenout na matku a způsobit sobě samému bolest tím, že opustí první milenku svého života.

„Věčné dítě“ v člověku je nepopsatelná zkušenost, nepřizpůsobenost, nevýhoda i božský prerogativ; je to cosi nezvažitelného, co tvoří konečnou hodnotu nebo bezcennost osobnosti.

(Zkráceno)