Slovník základních Jungových pojmů:

Transcendentní funkce

(viz. také protiklady)

Transcendentní funkce je psychická funkce vyrůstající z napětí mezi vědomím a nevědomím a přispívající k jejich sladění.

Ve spojení s transcendentní funkcí Jung užíval výraz tertium non datur, aby vyjádřil skutečnost, že řešení konfliktu není příklon ani k jednomu z vědomých protikladů, ale vytvoření něčeho „třetího“, logicky nepředvídatelného.

V průběhu analýzy pravidelně dochází k tak silné konstelaci protikladů, že sjednocení nebo syntéza osobnosti se stává naprostou nezbytností ... Tato situace vyžadující reálné řešení, nutně vede ke vzniku něčeho třetího, co protiklady sjednotí. Zde logika rozumu selhává, protože pro logickou antitezi nic třetího neexistuje. „Řešení“ může být jen iracionální povahy. Není uvědomění bez rozlišování protikladů.

Naprostá rovnost mezi protiklady, potvrzovaná stejnou účastí já na obou protikladech, nutně vede k ochromení vůle, která není schopna se zaměřit žádným směrem, protože každý motiv má za takové situace stejně silný motiv opačný. Tak může dojít k naprosto neudržitelné situaci, protože stagnace, k níž došlo v důsledku zablokování energie, není pro život dlouhodobě přijatelná. Teprve když napětí mezi protiklady vyprodukuje novou, sjednocující, onu „třetí“, oba protiklady překračující funkci, je konec tomuto mrtvému klidu. Tato funkce byla vyvolána regresí libida, způsobenou jeho zablokováním.

(Zkráceno)

... dále viz. Transcendentní funkce