Slovník základních Jungových pojmů:

Znovuzrození

(viz. také individuace)

Psychický proces pociťovaný jako obnova nebo proměna osobnosti.

Znovuzrození není proces, který bychom mohli nějak zkoumat. Nelze ho změřit, ani zvážit, ani vyfotografovat. Probíhá mimo možnosti smyslového vnímání ... Jeden o znovuzrození mluví, někdo je jeho vyznavačem, jiný je jím naplněn ... Musíme se spokojit s jeho psychickou realitou.

Jung rozlišoval různé formy znovuzrození: metempsychózu, reinkarnaci, zmrtvýchvstání, psychologické znovuzrození - individuaci, a nepřímou proměnu, k níž dochází při účasti na procesu proměny.

Pozornost věnoval především psychologickému znovuzrození. Psychologické znovuzrození může být navozeno rituálem nebo stimulováno bezprostředním osobním zážitkem a jeho výsledkem je rozšíření osobnosti. Byl si vědom, že se člověk může cítit proměněn při některých skupinových zážitcích, ale varoval před zaměňováním takové kolektivní proměny se znovuzrozením.

Skupinový zážitek probíhá na nižší úrovni vědomí než zážitek každého jednotlivce. Sdílí-li více osob nějakou společnou emoci, kolektivní psýché, která z této skupiny povstane, se nachází pod úrovní individuální psýché. Čím početnější je taková skupina, tím více se kolektivní psýché podobá duši zvířete ... Skupinový zážitek není hlubší než zážitek kteréhokoli jednotlivce z takové skupiny. Může u jednotlivce vyvolat jistou změnu, ale ta není trvalá.