Psychologie a alchymie:

3. DÍLO

A.  METODA

Základem alchymie je Dílo (opus). To sestává z praktické části, vlastní „operace“ (operatio), kterou si musíme představovat jako experimentování s chemickými tělesy. Podle mého názoru je naprosto beznadějné chtít uvést do nekonečného chaosu používaných látek a procedur nějaký řád. Jen zřídka si můžeme udělat alespoň přibližný obraz toho, jak a s jakými látkami se pracovalo a jakých výsledků bylo dosaženo. Zpravidla se čtenář pohybuje v nejhlubší temnotě také s označeními látek, jež cosi mohou znamenat, a jsou to právě ty nejčastěji používané látky jako rtuť, sůl a síra, jejichž alchymický význam patří k tajemstvím Umění. Ostatně si nesmíme představovat, že by snad alchymisté jeden druhému stále rozuměli. Sami si stěžují na nejasnosti textů a příležitostně prozrazují i svou neschopnost pochopit své vlastní symboly a symbolické postavy.

Alchymista si je vědom toho, že píše nejasně. Přiznává, že záměrně zatajuje, ale nikde neříká, že nic jiného psát nemůže. Ze své nouze dělá ctnost, když tvrdí, že buď musí z těch a oněch důvodů pravdu zatajovat, nebo že ji chce přece ozřejmit, jak jen to je možné, a jen nechce vysloveně říci, co to „prima materia“ nebo lapis je.

Metoda alchymie je v psychologickém ohledu metodou neomezené amplifikace. „Amplificatio“ je namístě vždy tam, kde jde o nejasný prožitek, jehož skrovné náznaky je nutno psychologickým kontextem rozmnožit a zvětšit, aby se staly pochopitelnými. Proto v komplexové (analytické) psychologii rovněž používáme „amplificatio“ při výkladu snů; sen je pro pochopení příliš nepatrným náznakem, a proto je nutno jej obohatit asociativním a analogickým materiálem a zesílit až ke srozumitelnosti. Tato „amplifikace“ (amplificatio [rozšíření, rozhojnění, rozmnožení]) tvoří druhou část Díla a alchymisté ji chápou jako „teorii“ (theoria).

Vlevo: tři Umělci v knihovně; vpravo: Umělec, respektive

 jeho pomocník při praktické činnosti v laboratoři.

Titulní list spisu Tripus aureus z roku 1677 ozřejmuje názorně dvojí tvář alchymie. Obraz je rozdělen na dvě části:vpravo je laboratorium, ve kterém jen v krátkých kalhotách oděný muž kutí s ohněm, vlevo je knihovna, v níž spolu konferují opat, mnich a světský člověk. Uprostřed se na peci zvedá trojnožka s baňkou, ve které se objevuje okřídlený drak. Drak symbolizuje prožitek, vizi laborujícího a „teoretizujícího“ alchymisty. drak jako takový je monstrum, to znamená symbol smíšený z chthonického principu hada a vzdušného principu ptáka. Jak Ruland potvrzuje, je variantou Merkuria. Merkurius je ale ve hmotě se zjevující božský, okřídlený Hermés, bůh zjevení, pán myšlení a psýchopompos (průvodce duší) par exellence.

Mluví-li alchymista o Merkuriovi, vnějškově míní rtuť, ale vnitřně ve hmotě skrytého nebo uvězněného světotvorného ducha. Drak je asi nejstarší figurální symbol alchymie, který máme dokumentárně doložený. Objevuje se jako požírač svého ocasu (Úroboros) v díle Codex Marcianus, spadající do přelomu 10. a 11. století, s popisem: „Jedno-Vše“ (universum).

Alchymisté neustále opakují, že „opus“ vychází z jedné věci a k jednomu zase přivádí zpátky, je tedy do jisté míry koloběhem, tak jak drak hryzoucí vlastní ocas. Proto se „Dílo“ (opus) často označuje jako „circulare“ = kruhové nebo „rota“ = kruh. Merkurius stojí na začátku i na konci Díla. On je „prima materia“, „caput corvi“, „nigredo“; jako drak polyká sám sebe a jako drak umírá a opět je vzkříšen jako lapis (Kámen). On je hra barev „pavího chvostu“ (cauda pavonis) a rozdělení na čtyři elementy. On je hermafrodit počáteční podstaty, jež se rozestoupí v klasickou dvojici tvořenou bratrem a sestrou a sjednotí se ve spojení (coniunctio), aby se zase objevil v zářivé podobě „nového světla“ (lumen novum), Kamene. Je kov a přece tekutý, hmota, a přece duch, studený, a přece ohnivý, jed, a přece léčivý nápoj, symbol sjednocující protiklady.

Merkurius jako „sjednocující symbol“.

Pokračovat - Duch ve hmotě