Psychologie a alchymie:

4. MATERIA PRIMA

A.  OZNAČENÍ MATERIE

Základnou Díla je prima materia, jež je jedním z nejproslulejších tajemství alchymie. To není udivující potud, pokud představuje neznámou látku, která nese projekce autonomního duševního obsahu. Taková látka nemohla být přirozeně uváděna, protože projekce vychází z individua a následkem toho je v každém případě jiná. Proto také není správné tvrdit, že alchymisté neřekli, co prima materia je; naopak dali až příliš mnoho odkazů, a tím si nekonečně protiřečili. Pro jednoho byla prima materia rtuť, pro jiné bronz, železo, zlato, olovo, sůl, síra moč, voda, vzduch oheň, hlína, krev, živá voda, lapis, jed, duch, oblak, nebe, rosa, stín, moře, matka, měsíc, drak, Venuše, chaos, mikrokosmos. Rulandův lexikon uvádí ne méně než padesát synonym, která by se dala ještě podstatně rozmnožit.

„Materia prima“ jako Saturn pohlcující své děti.

Vedle těchto zčásti chemických, zčásti mytologických označení existují i označení „filosofická“, jež ukazují na hlubší význam. Tak nalézáme v Komariově traktátu označení „Hádés“. U Olimpiodóra obsahuje černá země „Bohem prokletého“ (theokataratos). Consilium coniugii říká, že otec zlata a stříbra, tedy jejich „prima materia“, je „živá bytost (animal) země a moře“ nebo „člověk“, případně „část člověka“, například jeho vlasy, krev atd. Dorneus nazývá prvotní látku „adamica“ a - s odvoláním na Paracelsa - „limbus microcosmicus“ (mikrokosmický lem). Látka kamene není „nic jiného než ohnivý a dokonalý Merkurius“ a pravý hermafroditní Adam a mikrokosmos (= člověk). Hermés Trismegistos nazval Kámen „sirotkem“. Protože Dorneus je Paracelsův žák, mohlo by se jeho pojetí vztahovat k nauce o Anthrópovi pocházející od jeho mistra. Vztahy mezi člověkem a prvotní látkou zmiňují i jiní autoři, jež ale nechci všechny uvádět.

Jako „Jedno-Vše“ (universum) označovaný merkuriální drak řecké alchymie dal podnět k tomu, aby prima materia byla charakterizována jako unum (jedno), unica res (jediná, jedinečná věc), nomas (jednota), a také k výroku Liber Platonis quartorum, že člověk je způsobilý k dokončení Díla, protože má to jednoduché, totiž duši. Mylius líčí prvotní materii jako „prvotní, původní element“ (elementum primordiale). Ona je „čistý subjekt a jednota forem“, do níž by libovolná forma případně byla přijata (in quo retinetur quaelibet forma cum possibilitate).

Ve druhé verzi Turby říká Eximindus:

„Oznamuji vám, synové nauky, že počátek všech stvoření je určitá první, vždy existující a nekonečná přirozenost, která všechno vaří a ovládá a jejíž aktivní a pasivní aspekt zvědí a rozpoznají jen ti, kterým je dána obeznámenost s posvátným uměním.“

V IX. rozpravě spisu Turba podává „Eximenus“ nauku o stvoření odpovídající bibli (stvoření „Slovem“), která je v absolutním rozporu s výše uvedenou naukou, podle níž je počátek „věčná a neohraničená příroda“ (natura perpetua et infinita). Rosarium označuje prvotní látku jako „kořen sebe samé (radix ipsius). Spočívá tedy svými kořeny v sobě samé, a proto je autonomní a na ničem nezávislá.

Pokračovat - Increatum