Slovník základních Jungových pojmů:

Anima

(viz také animus, erós, logos, obraz duše)

Anima je vnitřní stránkou či částí muže. Anima je v psychice muže zastoupena jednak jako osobní komplex, jednak jako archetypický obraz ženy. Je to faktor nevědomý a jako takový je zodpovědný za mechanismy projekce. Vtěluje se vždy znovu do každého malého chlapce. Muž zpočátku svou animu identifikuje s vlastní matkou, později muž animu nachází v jiných ženách; anima se však také pronikavým způsobem účastní i na jeho vlastním životě.

Anima představuje přímo archetyp života.

V duševní oblasti muže existuje imago matky, a nejen její, ale také dcery, sestry i milenky, nebeské bohyně i chthonické Baubó, všude přítomné jako nestárnoucí obraz, a že každá matka i každá milenka je nositelkou a uskutečňovatelkou tohoto nebezpečného zrcadlového obrazu, který je povaze muže velice vlastní. Ona patří k němu, ona je tou věrností, kterou - je-li to nutné - kvůli životu nesmí vždy zachovávat; ona je nevyhnutelně nutnou kompenzací krkolomných podniků, úsilí a obětí, jež všechny končí zklamáním; ona je útěchou při vší hořkosti života a zároveň s tím vším je velkou, iluze probouzející svůdkyní právě k tomuto životu, a sice ne snad k jeho rozumným a užitečným aspektům, nýbrž také k jeho úděsným paradoxiím a dvojznačnostem, ve kterých se udržují v rovnováze dobro a zlo, úspěch a zkáza, naděje a zoufalství. Ona, jakožto mužovo nejzávažnější nebezpečí, si žádá od muže to největší, a je-li muž schopen dostát sám sobě, pak to od něho také dostane.

(Zkráceno)