Slovník základních Jungových pojmů:

Extroverze

(srv. introverze)

Jeden ze dvou obecných typů zaměření. Vyznačuje se pozitivním vztahem k vnějšímu světu.

Extroverze je charakterizována zájmem o vnější objekty, vnímavostí k vnějším událostem a jejich pohotovým přijímáním, touhou být jimi ovlivňován a moci je rovněž ovlivňovat, potřebou „být při tom“, ale rovněž zvýšenou odolností vůči hluku a chvatu, který tyto vnější události provází, a to dokonce do té míry, že jsou považovány za žádoucí. Extrovert má neutuchající zájem o okolní svět, o účast na společenských setkáních a navazování přátelství...

Podle Junga je každý člověk v jisté míře současně extrovertní i introvertní, ale trvale převládá pouze jeden typ. Extrovertní typ je takový typ, pro nějž jsou hlavními motivujícími silami vnější faktory.

Životní filosofie a etika jsou u extrovertního typu zpravidla vysoce kolektivní povahy se silnými rysy altruismu a jeho svědomí je do značné míry závislé na veřejném mínění.

(Zkráceno)

... dále viz. Obecné typy