Slovník základních Jungových pojmů:

Introverze

(srv. extroverze)

Jeden ze dvou obecných typů zaměření. Vyznačuje se spíše negativním vztahem k vnějšímu světu.

Každý člověk s introvertním postojem myslí, cítí a jedná způsobem, který jasně demonstruje, že primárním motivačním faktorem je subjekt a že význam objektu je druhořadý.

U introverta vše vyplývá z jeho vlastních rozhodnutí a přesvědčení, nikoli z vlivu někoho jiného.

Introvertní vědomí si může být dobře vědomo vnějších okolností, ale ty pro něho nepředstavují žádnou motivaci. Vyhraněný introvert odpovídá především na podněty přicházející zevnitř.

Ve velkém shromáždění lidí se introvert cítí osamělý a ztracený. Čím je větší tlačenice, tím více je mu to proti mysli. Nestojí o to „být při tom“ a nemiluje nadšená shromáždění. Není dobrým prostředníkem. Cokoli dělá, dělá podle svého a vnějším vlivům se brání ... Za normálních okolností je naladěn spíše pesimisticky a ustaraně. Jeho vlastní svět je bezpečným přístavem, pečlivě střeženou zahradou obehnanou vysokými zdmi, veřejnosti nepřístupnou a ukrytou před cizíma zvědavýma očima. Nejlepší společností si je on sám.

(Zkráceno)

... dále viz. Obecné typy