Slovník základních Jungových pojmů:

Konkretismus

(srv. abstrakce)

Konkrétní myšlení nebo cítění je archaické a nediferencované, založené výhradně na percepci.

Konkretismus má jako způsob duševního fungování blízký vztah k participation mystique. Konkrétní myšlení a cítění je naladěno a vázáno na fyziologické stimuly a materiální skutečnosti; taková orientace je sice cenná při rozpoznávání vnější reality, ale pro její interpretaci je zcela nedostatečná.

Konkretismus má za následek projekce ... vnitřních faktorů do objektivních dat a téměř pověrečnou úctu k pouhým faktům.

Konkrétní myšlení není nezávislé, ale lpí na materiálních jevech. Nejvyšším stupněm, jehož je schopno dosáhnout, je pouhá analogie. Podobně je s materiálními fenomény svázáno i primitivní cítění. Jak primitivní myšlení, tak primitivní cítění závisejí na vnímání a nejsou schopny se od něho diferencovat. Proto je konkretismus archaický. Primitiv nerozpoznává v magickém vlivu fetiše svoje subjektivní cítění, ale vnímá ho právě jako magický vliv. Nezakouší ideu božství jako subjektivní obsah; pro něho je posvátný strom buď příbytkem boha, nebo dokonce bohem samotným. To je konkretistické myšlení. U civilizovaného člověka konkretistické myšlení spočívá v neschopnosti učinit si z představ o čemkoli, s výjimkou bezprostředně zřetelných faktů přinášených smysly, nebo v neschopnosti rozlišovat mezi subjektivním cítěním a vnímaným objektem.