Slovník základních Jungových pojmů:

Vnímání

(srv. intuice)

Vnímání, percepce, je psychologická funkce, která k uchopení bezprostřední reality využívá smysly (sluch, zrak, hmat, čich, chuť).

V Jungově typologickém modelu patří vnímání (spolu s intuicí) k iracionálním funkcím. Vnímání si všímá konkrétních faktů, bez jakéhokoli posuzování jejich významu nebo hodnoty.

Vnímání musí být striktně rozlišováno od cítění, protože to je naprosto jiný proces, i když oba mohou při emočně zabarveném vnímání probíhat společně. Vnímání je nasměrováno nejen k vnějším, ale i k vnitřním podnětům, to znamená ke změnám vnitřních organických procesů.

Jung dále rozlišuje smyslové neboli konkrétní vnímání a vnímání abstraktní.

Konkrétní vnímání se nikdy nevyskytuje v „čisté“ formě, ale je vždy promíseno s představami, myšlenkami, pocity ... Konkrétní vnímání květiny ... není pouze percepcí květiny jako takové, ale percepcí stonku, listů, prostředí, v němž roste, atd. Ihned je promíseno s příjemnými nebo nepříjemnými pocity, které pohled na květinu vyvolává, nebo s mnohočetnými čichovými vjemy, nebo s myšlenkami na botanické zařazení atd. Ale abstraktní vnímání bezprostředně vybírá charakteristický smyslový atribut, například zářivou červeň, který učiní základním obsahem vědomí ... Abstraktní vnímání je charakteristické hlavně pro umělce. Jako každá abstrakce je také abstraktní vnímání produktem funkční diferenciace.

(Zkráceno)