Slovník základních Jungových pojmů:

Funkce

(viz také pomocná funkce, diferenciace, méněcenná funkce, hlavní funkce, typologie)

Manifestace libida nebo duševní aktivita probíhají v různých podmínkách v podstatě konstantním způsobem.

Jung rozlišoval čtyři orientační psychologické funkce: myšlení, cítění, vnímání (percepci) a intuici.

Vnímání nám říká, že něco aktuálně existuje, myšlení nám umožňuje rozpoznat, co to je, cítění nás informuje o tom, jakou to má hodnotu a intuice nám říká, odkud to přichází a kam to v dané situaci směřuje.

Ačkoli v psýché každého člověka existují všechny uvedené funkce, jen jedna z nich je vždy na vědomé úrovni rozvinutá více než ostatní, což je zdrojem určité jednostrannosti, která může být faktorem přispívajícím ke vzniku neurózy.

Čím více se člověk identifikuje s jedinou funkcí, tím více do ní investuje libida a tím více mu pak libido chybí u zbývajících funkcí. I když jsou ostatní funkce schopny se po jistou dobu s takovým nedostatkem libida vyrovnat, nakonec přece jen reagují. Taková funkce, systematicky zbavována libida jako nadměrné drenážovaná půda vody ... onemocní a ztratí asociativní spojení s vědomím, až nakonec sklouzne zcela do nevědomí. Tak probíhá regresivní vývoj, obrat k infantilnímu a nakonec archaickému stádiu ... který zavdá příčinu disociaci osobnosti.