Tyto příklady poukazují to, čím je tento strach udržován:
1. PŘEHNANÝMI, NEPŘIMĚŘENÝMI OBAVAMI (a řada lidí si uvědomuje jejich nepřiměřenost) z toho, co by se mohlo v dané situaci stát.
2. VYHÝBÁNÍM se situacím, vzbuzujících strach, takže tyto přehnané obavy trvají, protože se člověk nikdy nepřesvědčí, že nejsou reálné.
Proč se vyhýbáme situacím, které v nás budí strach? Vezměme si například agorafobika (člověka, který se bojí chodit sám ven): na ulici pocítí úzkost a rychle spěchá domů - tím se jeho úzkost zmírní. Takže dojde k tomuto závěru: "Když zůstanu doma, vyhnu se nepříjemným pocitům úzkosti a strachu" nebo "Jakmile se dostanu domů, moje úzkost se ztratí".
V obávaných situacích naše úzkost dosahuje značné výše. Když se jim vyhneme (vůbec se do nich nedostaneme nebo z nich unikneme), naše úzkost se opět sníží.
POKAŽDÉ, KDYŽ SE VYHNEME OBÁVANÉ SITUACI A TÍM ÚSPĚŠNĚ SNÍŽÍME HLADINU SVÉ ÚZKOSTI, JE VÍCE PRAVDĚPODOBNÉ, ŽE KDYŽ SE TATO SITUACE ZNOVU VYSKYTNE, OPĚT SE JÍ VYHNEME.
Co by se stalo, kdybyste v situaci, které se bojíte vydrželi? Vaše úzkost by (a), dále narůstala (b) setrvala na stejné úrovni, (c) postupně se zmírnila?
Řada lidí na tuto otázku odpovídá "Dále by narůstala". Obávají se, že pokud by jejich úzkost stále rostla, stalo by se nakonec něco strašného - pomátli by se, dostali by infarkt, omdleli by apod.
Ale tato odpověď JE NESPRÁVNÁ. Ze zkušenosti i z psychologických pokusů víme, že úzkost PO URČITÉ DOBĚ ZAČNE KLESAT SAMA OD SEBE. KDYŽ SE ALE OBÁVANÉ SITUACI VYHNETE NEBO Z NÍ RYCHLE UNIKNETE, PAK NA TO NIKDY NEPŘIJDETE.
Když jste v obávané situaci poprvé, pak to nějakou dobu potrvá, než začne úzkost klesat, ale čím častěji se této obávané situaci vystavíte, tím rychleji si zvyknete na pocity, které v ní prožíváte a tím rychleji pocit úzkosti zmizí. A budete v této situaci pociťovat stále menší a menší úzkost.
