Re: jak zvládáte afekty?

Quote
Evelin

Quote
richard

Quote
Leontýna

Quote
richard

Quote
Leontýna
U mě silné emoce bohužel už nevyvolávají afekty, ale spíše pocit vnitřní bolesti a ublíženosti. No, i když ublíženost... to je takové zavádějící... spíš možná zklamání a smutek. Místo abych vypěnila, stáhnu se do sebe a mlčím... tělo očekává, že vypěním a dostanu to ze sebe, ale to já ne... stáhnu se, schoulím do klubíčka a mlčím... no a z toho vyplývá, že trpím přehnaně depresemi. Ono nejde donekonečna něco někam ukládat, jednou i ta největší schránka praskne...

radu Ti asi nedám... no... v Tvém případě jsem přesvědčena o tom, že si sebou vlečeš obrovský balvan a ne a ne ho pustit, bojíš se ho pustit...nebo nevíš kam bys ho odložil, nevíš jak....je už moc velký a ty ho oběma rukama přidržuješ na zádech, sám ho neshodíš, to možná ani nejde ... tak s tím balvanem jdeš a "kurvuješ"...

tedy tím chci říct, že Tvá otázka již míří k řešení důsledku nikoliv příčiny a pokud se nedohrabeš vyřešení příčiny, nebudeš z toho venku...

V poslední době jsem spíše negativistická, tak se omlouvám

to mi přijde jako zajímavý názor, mám pocit, že sem hypersenzitivní, to je příčina, proč s sebou táhnu "obrovský balvan", ikdyž vlastně nic netáhnu
sem prostě emocionálně silně zranitelný, to je asi problém a nevím jak to trochu zmírnit. Některé věci vnímám asi až příliš citlivě.

Ríšo, táhneš... a Ty to víš... ale nebudu soudcem a nebudu ani rádcem, sama si se sebou nevím rady a nechcu tady kázat, nemám nárok kázat. No, tím že nedokážeme bojovat se svými kostlivci ve skříni, o to více se zaobíráme problémy druhých, jsou to zástupné problémy...

ten pocit, že něco táhnu mám, to ano, ale nevím, co to je..........pokud bych to měl vyjádřit obrazně, tak ano, jde o velkou těžkou kouli, kterou mám ke svému tělu připevněnou řetězem, nikoliv k noze, ale k celému tělu...
ale tyhle pocity má asi více lidí...

...nj, taky jsem se nespočetněkrát v imaginaci viděla s těžkou koulí u nohy, uzavřená v kelci, kde nemůžu dýchat apod....

....no ale původně jsem především chtěla napsat, že ty pocity, které popisuješ, se mi z mého pohledu nezdají spojené jen s agresí.....já bych třeba i bolest břicha, dušnost, napětí přiřadila např. ke strachu, ale netuším, z čeho bys ho popřípadě mohl mít......no ten trvalý strach nakonec v podstatě může vést k frustraci - agresi......no ale to je jen jedna z mnoha verzí...zkoušel jsi to řešit na terapii?

....sousedi se ještě nezklidnili?

...já jsem si všimla, že jsem si vybudovala jakousi obrannou "hluchotu".....stalo už se mi např. i v obchodě, někde jsem stála a kdosi za mnou asi říkal zdovolením.....slyšela jsem to jen jakoby vzdáleně...pak to musel zopakovat a asi byl už krapet nasraný, že ta hluchá krááá*** neuhýbá.....ale taky jsem to přestala MÍŇ VNÍMAT, KDYŽ JSEM ZAČLA ZASE VÍC VNÍMAT SVOU ÚZKOST a STACH.... a když jsem byla pohlcená hlukem, zas jsem sebe nevnímala téměř vůbec.....

...drž se!