Re: jak zvládáte afekty?

Quote
bebe

Quote
richard

Quote
richard

Quote
bebe

Quote
bebe

Quote
Habbakuk
Tak nějak, je to takové jako by mi to nepatřilo ...

A čo je vlastne na tom pre teba také, že sa s tým nevieš stotožniť?

ja od druhých ocenenie nejak prijímam rada, ľahko, horšie je si uznať alebo poskytnúť ho sama sebe.. pre mňa to vtedy nie je rovnocenné a hodnoverné...

někdo to má spíše naopak

myslím, že to souvisí se sebevědomím, sebeúctou a vírou v sebe sama vs vírou v ostatní

to hej... ale je to blbá situácia, ktorú neviem zmeniť.. Vlastná pochvala pre mňa akoby nemá cenu, resp. neviem si určiť čo stojí za ňu.To, keď niečo oceňujú druhí, tak to tak beriem.. Ale aj to si niekedy spochybním tým, že mám pocit, že ten človek to nevidel vcelku, alebo niečo prehliadol, alebo on je taký veľkorysý...
A zároveň druhí ťa prirodzene nechvália často... tak žiť s tou neistotou, či niečo robím dobre... lebo tomu je mierou práve pochvala okolia... hm, taká závislosť od toho ako ma vnímajú druhí..

myslím, že si na správné cestě, protože jedinou možnou cestou je dle mého "otevřenost", mluvit a vyjadřovat své skutečné pocity, což Ty nyní děláš...

je však potřeba najít vhodné bezpečné prostředí a vhodného člověka, který stojí na druhé straně a poskytuje sociální zrcadlo
resp. ode mě máš pochvalu za to, že jdeš dle mého správnou cestou - otevřenosti, ale současně Ti říkám, ať dáváš bacha ke komu si otevřená a v jakém prostředí...
jen tak se můžeš dobrat odpovědí na své otázky a rozpoznat, co Tě vlastně trápí a proč....
jak říkám, lidé chválí často pouze účelově, aby v Tobě podpořili jednání, které se jim "hodí do krámu" - resp. snaží se v Tobě upevnit (podmínit) v Tobě žádoucí reakci, která je v souladu s jejich sobeckými potřebami, nehledě na prospěšnost pro Tebe..takto se např. cvičí psi, kteří slouží svým pánům
existují ale také lidé a řekl bych, že jich není moc, kteří sou skutečně schopni prožívat radost z toho, že se Ti daří dobře, radost z toho, že rosteš bez ohledu na jejich vlastní prospěch, prostě se těší ze samotného růstu, jako když někdo prožívá radost z toho, že rozkvetla louka, aniž by toužil jí pokosit a přinést si všechny květy domů...