Poněvadž cit je nesporně očividnější zvláštností ženské psychologie než myšlení, vyskytují se také nejvydařenější citové typy u ženského pohlaví.

V případech, které nejsou extrémní, má cit osobní charakter. Osobnost se proto jeví jako vpravená do vnějších poměrů. City odpovídají objektivním situacím a obecně platným hodnotám. Nikde se to neprojevuje zřetelněji než v takzvané volbě lásky. Je milován „vhodný“ muž, nikoli nějaký jiný; je vhodný ne snad proto, že by se třeba naprosto zamlouval subjektivní skryté povaze ženy - tu ona většinou vůbec nezná - ale protože odpovídá všem rozumným požadavkům. Takových „rozumných“ manželství existuje bezpočet a nejsou nikterak ta nejhorší. Takové ženy jsou dobrými družkami svých mužů a dobrými matkami, pokud jejich mužové či děti mají psychickou konstituci, jež je v daných poměrech obvyklá. „Správně“ cítit můžeme jen tehdy, když nic jiného cit neruší. Nic však neruší cítění tolik jako myšlení. Je proto snadno pochopitelné, že myšlení je u tohoto typu pokud možno co nejvíce potlačeno. Tím ovšem nemá být nikterak řečeno, že taková žena vůbec nemyslí; naopak, ona myslí možná velmi mnoho a velice chytře, ale její myšlení není myšlením sui generis, nýbrž je epimétheovským  přívěskem jejího cítění. To co nemůže cítit, není s to ani vědomě myslet. Pokud to cit dovoluje, může žena myslet velmi dobře, ale každý sebelogičtější závěr, který by mohl vést k výsledku rušícímu cit, je zásadně odmítán. jednoduše se o něm nemyslí.

U žen tohoto typu existují okamžiky, kdy se ty nejhorší myšlenky upínají právě na ty objekty, které cit hodnotí nejvíce. Negativní myšlení používá všech infantilních prostředků či srovnání, které jsou vhodné k tomu, aby zpochybnily citovou hodnotu, a zapojuje všechny primitivní instinkty, aby bylo možno city prohlásit za „nic než.“

Nejčastější formou neurózy u tohoto typu je hysterie se svým charakteristickým infantilně-sexuálním nevědomým světem představ.

(Výpis z knihy: Výbor z díla I. - Obecný popis typů)