1. Asociace jako východisko

Myšlení navyklému na experimentální přístup poskytnou nejpřijatelnější úvod do analytické psychologie asociační studie. Představují také první uvedení C. G. Junga do širšího podvědomí odborné veřejnosti (pozvání do USA). Exponují řadu širších problémů poskytujících ukazatele, v jejichž směru je možno probrat základní pojmy Jungovy analytické psychologie s ohledem na didaktickou hierarchii.

Tématika asociací navazuje na tradiční oblast psychologického myšlení. Asociační zákony poznává v určité formě už Aristoteles, i když pojem asociace zavádí do psychologie poprvé John Locke r. 1700. Ideál sdružování představ se začíná těšit soustředěnému zájmu odborníků až v XVIII - XIX století. Předobraz slučování a rozlučování jednoduchých částí či elementů se zdál slibovat pochopení mechaniky duše. Soustředění pozornosti na dílčí úseky duševních dějů přineslo sice skromnější, ale praktické důsledky: umožnilo experiment. První kroky v experimentování se slovními asociacemi pak prováděla Wundtova psychologická laboratoř v Lipsku; v návaznosti na ni lze jmenovat Trautscholda a Cattela, kteří rozvinuli výzkum, vedeni především zřeteli teoretického bádání. Na práce Wundtovy školy však navázali i psychiatři Kräpelin a Aschaffenburg.

Před Jungem a spolupracovníky stála především tato otázka: lze využít asociačního experimentu pro přesnější a rychlejší diagnostickou orientaci v symptomatologii, charakteristice a v osobní problematice pacienta?

Zkušenosti s některými duševními chorobami (především se schizofrenií - dementia praecox), vyznačujícími se nápadnými poruchami v uspořádání slovních výrazů a tím i pojmových asociací, přitahovaly zcela přirozeně pozornost psychiatrů k patologii asociačního procesu. Vliv akademického psychologického myšlení nebyl v této fázi nijak zanedbatelný. Asociační experiment nabízel možnost fixace asociací v relativně kontrolovatelných podmínkách. Bylo však třeba získat měřítko v asociačním procesu osob normálních.

2. Podnětová slova

Pokusné osoby byly vyzvány, aby odpovídaly prvním slovem, které je napadne na podnětové slovo (dále zkracuji PS) experimentátora. Byla používána sestava sta PS, kde zastoupení jednotlivých slovních druhů mělo přibližně odpovídat jejich frekvenci v běžném jazyce. Nebylo ovšem užito všech; později šlo hlavně o jména a slovesa.

Základní varianta tvořila tato slova:

1. hlava, 2. zelený, 3. voda, 4. píchat, 5. anděl, 6. dlouhý, 7. loď, 8. orat, 9. vlna, 10. přátelský, 11. stůl, 12. tázat, 13. stát, 14. vzdorovitý, 15. stonek, 16. tančit, 17. sníh, 18. nemocný, 19. hrdost, 20. vařit, 21. inkoust, 22. zlý, 23. jehla, 24. plavat, 37. cesta, 26. modrý, 27. chléb, 28. hrozit, 29. lampa, 30. bohatý, 31. strom, 32. zpívat, 33. soucit, 34. žlutý, 35. hora, 36. hrát, 37. stůl, 38. nohy, 39. mrav, 40. jezdit, 41. stěna, 42. hloupý, 43. sešit, 44. pohrdat, 45. zub, 46. správný, 47. národ, 48. páchnout, 49. kniha, 50. nespravedlivý, 51. žába, 52. odloučit, 53. hlad, 54. bílý, 55. hovado, 56. sledovat, 57. tužka, 58. kalný, 59. švestka, 60. trefit, 61. zákon, 62. milý, 63. sklo, 64. hádat se, 64. koza, 66. velký, 67. brambor, 68. malovat, 69. část, 70. starý, 71. květina, 72. bít, 73. skříň, 74. divoký, 75. rodina, 76. prát, 77. kráva, 78. cizí, 79. štěstí, 80. vyprávět, 81. slušnost, 82. úzký, 83. bratr, 84. škoda, 85. čáp, 86. falešný, 87. úzkost, 88. líbat, 89. požár, 90. špinavý, 91. dveře, 92. velet, 93. seno, 94. tichý, 95. posměch, 96. spát, 97. měsíc, 98. barevný, 99. pes, 100. mluvit. Je nutno poznamenat, že pro odlišnou gramatickou stavbu němčiny (koncovky asociačních slov většinou méně prejudikují) i pro jinou zvukovou podobu nelze přesně srovnat výsledky asociačního experimentu v originále a v překladu.

V původní variantě šlo o soustavu dvou set PS a pak dvě série po stu PS, určené pro pokusy s odklonem pozornosti. Ukázalo se, že při sestavování soustavy PS je třeba brát v úvahu různé provokační schopnosti slovních druhů. Tak např. slovesa podmiňují kvalitnější odpovědi nežli podstatná jména, která jsou snáze zodpověditelná. Při posuzování druhů slov jsou pak různé možné kombinace, jako např. podstatné jméno - sloveso, podstatné jméno - přídavné jméno, podstatné jméno - podstatné jméno atd.

3. Klasifikace odpovědí

Při třídění a hodnocení odpovědí přihlíželi autoři k dosavadním systémům (Ziehen, Mayer, Claparéde, Münsterberg, Bourden aj.). Přiklonili se k takovému principu klasifikace, který by sledoval spíše praktická (ev. empirická) hlediska nežli logická, která lze v oblasti živého slova těžko prověřit. I tak si byli vědomi, že se do stanovených kategorií nedaří začlenit všechna slova; pro praxi jsou však použitelné. Rámcové rozčlenění je dále tříděno so speciálnějších kategorií.

Rámcový přehled klasifikace (Jung - Riklin)
I. VNITŘNÍ ASOCIACE 1. koordinace 2. predikativní vztah 3. kauzální závislost II. VNĚJŠÍ ASOCIACE 1. koexistence 2. identita 3. řečově-motorické III. ZVUKOVÉ REAKCE 1. doplnění slova 2. zvuk 3. rým	IV. RESTGRUPPE - ZBÝVAJÍCÍ 1. zprostředkované reakce 2. nesmyslné reakce 3. chybějící reakce 4. opakování podnětového slova A. PERSEVERACE B. EGOCENTRICKÉ REAKCE C. OPAKOVÁNÍ D. JAZYKOVÁ (ŘEČOVÁ) SPOJENÍ (VAZBA) a) shodná gramatická forma b) shodný počet slabik c) aliterace d) konsonance e) stejné koncovky

Tyto kategorie jsou výsledkem snahy o obecnou charakteristiku i o vytyčení typických fenoménů, takže spojují různá hlediska hodnocení.

Vnitřní asociace jsou konstituovány významnou příbuzností, kde v různé míře vystupuje do popředí vnitřní logický stav.

Vnější asociace vycházejí spíše z povrchových formálních spojení, z koincidence znaků, které nemusejí být zakotveny ve vnitřně pociťované souvislosti.

Zvukové reakce pak vyplývají z auditivně smyslové stránky slova, ze sluchového vjemu, pro který je vnitřní i vnější spojení nepodstatné.

Tyto tři základní formy jsou dále specifikovány. Vnitřní asociace se dělí na: koordinace, predikáty a výpovědi o kauzálním vztahu.

Koordinace se - na příklad - dělí dále takto:

a) přiřazení na základě

aa) nadřazeného pojmu: třešně - jablko (ovoce)

bb) podobnosti: nenávidět - ošklivit si - hnusit si

cc) zevního (náhodného) atributu: nebe - barva (modř)

dd) příkladu (na přiklad, jde o obrácení kategorie cc) starost - otec (starostlivý je např ...).

V Restgruppe jde někdy o obtížněji diferencovatelné vztahy. Zprostředkované reakce jsou takové, jejichž spojitost lze postřehnout jen za předpokladu zamlčeného zprostředkujícího členu: červená - vůně (květina), bílá - širá (sněhová pláň).

Zprostředkované reakce jsou děleny na:

aa) spojené zprostředkovaným pojmem: drsný - kladivo (pilník)

bb) 1. centrifugální přesun zvuku: strom - říza (bříza)

2. centripetální přesun zvuku: strach - fazole (hrách)

cc) přesunutím doplněním slova či řečově - motorickou formou: lakota - choroboplodnost (chorobná)

dd) přesunutím více mezičlenů.

Zmíněné asociace lze nejčastěji identifikovat až dodatečným dotazem u pokusné osoby. Těchto několik příkladů slouží ke znázornění přístupu k diagnostice asociací - podrobný návod je třeba hledat v literatuře.

4. Reakční čas

Stopky jsou uvedeny v chod souběžně s vyslovením akcentu PS; tato synchronizace akcentu pohybu hlasového orgánu a ruky experimentátora se osvědčila. Hodiny jsou pak zastaveny v okamžiku, kdy zazní slovní reakce (dále zkracuji SR) pokusné osoby (zkracuji PO).

Všeobecná střední hodnota reakčního času je dle Junga 1,8 sec. Ve schodě s Férém dochází Jung k odlišné hodnotě pro muže (1,6 sec) a pro ženy (2,0 sec). U skupiny nevzdělaných žen se pak reakční čas prodlužuje na 2,2 sec. U nás nachází M. Morávek jako nejčastější latentní dobu u normálních 1,2 sec (s průměrem 1,7 sec; latence měří od konce slovního podnětu do začátku slovní reakce vyšetřované osoby). Přehled výzkumů v tomto směru uvádí Woodworth-Schlosberg.

5. Metoda odklonu a opakování

Byl sledován účinek odklonu pozornosti (příp. vedlejšího zatížení pozornosti či rozdělení pozornosti) na základní vlastnosti SR.

Vnitřní odklon byl navozován instrukcí, aby se PO soustředila na zrakové představy, které PS vyvolá.

Vnější odklon byl docilován tím, že PO dělala současně (na šabloně) 1 cm dlouhé čáry v rytmu úderu metronomu. Po ukončení základní řady PS opakoval (v situaci odklonu i bez ní) experimentátor tatáž slova; PO měla reagovat stejnými slovy jako předtím. Byly sledovány typické i netypické změny při reprodukci.

6. Fyziologické indikátory v experimentu

Jung, Peterson, Binswanger a jiní zkoumali během asociačního experimentu psychogalvanický fenomén.

Možnosti spojení psychogalvanického reflexního fenoménu s metodou užívanou C. G. Jungem se zabývá i sám Otto Veraguth. Kritizuje také Petersona, který po návratu do USA začal propagovat galvanický psychometr. Veraguth zdůrazňuje, že zde na jedné straně stojí afektivita - jeden z nejvážnějších psychických procesů, na druhé straně pak nejppřesnější myslitelný pojem - číslo: "Tato konfrontace tak heterogeních členů jedné dějové řady nás nabádá k obezřelosti. Binsvanger pak (v citované práci) mírní podobné simplifikace odkazem na Wundta, který varoval před zaměňováním úkazu a důkazu (ev. ukazatele a důkazu - Hinweise - Beweise).

Nunberg se z Jungova podnětu zaměřil na zkoumání respirace a pohybů rukou. Je přirozené, že studium všech těchto aspektů bylo dále metodologicky i heuristicky obměňováno a že proniklo do úseků praxe mimo klasickou psychologii resp. medicínu.

Připomeňme zde alespoň Keelerův polygraf, pracující se zásadami asociačního experimentu ve službách policie. Jak velice zde ovšem záleží na osobnosti experimentátorů, ukazuje ze strany psychologické Woodworth a Schlosberg, ze strany právní a sociální M. Brenton či E. S. Gardner.

7. Výsledky

U PO, která přijala za svou instrukci asociačního experimentu, může s ohledem na vztah mezi PS - SR uvažovat o jakémsi směrovém pocitu, který má facilitující účinek na prosazení spojitosti a inhibující na nespojitosti. Protože může jít o různou míru uplatnění směrového pocitu, lze hovořit o stupni zpracování podnětového slova. Snížení pozornosti, ať už z vnitřních nebo vnějších příčin, vede k oploštění reakčního typu: vnitřní a kvalitní asociace ustupují zevním a zvukovým.

Zevní odklon má však zkvalitňující účinek tam, kde naruší dosavadní stereotypní koncepci PS, až dosud určovanou zvukem: může tedy narušit stereotyp ve prospěch vyšší úrovně. Jde však zřejmě o efekt relativní vzhledem k maximálnímu výkonu.

Snížení pozornosti (oslabení směrové tendence) snižuje tedy stupeň zpracování podnětového slova. Posunuje asociace ve směru obvyklých, prokleštěných či automatizovaných řečových návyků. S ochabnutím pozornosti se manifestuje pravidlo frekvence: do popředí se tlačí asociace, které se užíváním a cvikem nejčastěji opakovaly, a vnucují se asociace zprostředkované.

Výsledky pokusu ukázaly, že asociační reakce se liší v závislosti na pozornosti (únavě), vzdělání a individuálních zvláštnostech pokusných osob.

Vzdělaní ukazovali vcelku plošší reaktivní typ nežli nevzdělaní. Příčiny byly hledány v různosti koncepce experimentální situace (suverénnější a proto povrchnější přístup vzdělaných), v odlišné funkci slova (role odlišné gramatické citlivosti v souvislosti s návyky čtení a psaní - analytické předpoklady čteného a psaného slova), a konečně ve vztahu k experimentátorům (u nevzdělaných šlo většinou o vztah podřízených k nadřízeným).

Nejvážnější variace asociaci však byly podmíněny individuálními odchylkami. Bylo možno je zařadit do dvou typů:

a) věcný typ pojímal PS v jejich objektivním, resp. konvenčním významu a v kontextu běžné řečové funkce

b) egocentrický typ projevoval v reaktivitě různé odchylky ve smyslu subjektivace, osobního zpracování podnětu; vykazoval ať už zastřený vztah k osobním problémům, sklon k hodnocení a posuzování; časté predikativní reakce svědčily o plasticitě a živosti názorných představ.

První obecné východisko pro diagnostiku v patologii bylo spatřováno ve zjištění, že oploštění reakčního typu při únavě, alkoholové intoxikaci a mánii má společného jmenovatele v porušené pozornosti srovnatelné s pokusy s odkloněnou pozorností. Další výzkumy se pokusily postřehnout typické obrazy u různých klinických obrazů a defektů (K. Wehrlin - oligofrenie, Jung - epilepsie, Jung - Riklin - hysterie atd. Otevřela se možnost sledování shod a rozdílů reakčního typu spřízněných osob v normě i patologii.

Asociační experiment si v různých variantách trvale udržuje své místo v diagnostice i experimentu, v kombinaci se sledováním fyziologických indikátorů i bez nich.

Kent - Rosanoff vypracoval frekvenční tabulky pro jednotlivá slova. Intenzity psychogalvanické reakce v závislosti na PS si např. všímali Whately - Smith. Nejintenzívněji působila podnětová slova: polibek, láska, svatba, rozvod, jméno, žena, rána, tanec, obavy, pyšný. Nejméně intenzivně: mrkev, bobule, hlad, bílý, sklo, dávat, květ, rybník, tužka, plavat. Jones - Wechsler ověřili na studentech takřka stejné pořadí.

Také ve "škole" I.P. Pavlova bylo hojně experimentováno s asociacemi v různých modifikacích. Zásluhy C. G. Junga jsou vesměs i zde uznávány.

(Z knihy: Analytická psychologie C. G. Junga - str. 22-37)