Začátkem roku 1944 jsem si zlomil nohu a poté přišel srdeční infarkt. Ve stavu bezvědomí jsem prožíval deliria a vize, které museli začít, když jsem byl v bezprostředním nebezpečí smrti a dávali mi kyslík a kafr. Obrazy byli tak mocné, že jsem sám usoudil, že jsem blízko smrti. Později mně ošetřovatelka řekla: „Byl jste obklopen jako nějakou jasnou září.“ To prý je jev, který u umírajících pozorovala několikrát. Byl jsem na nejzazší hranici a nevěděl, zda se ocitám ve snu, nebo v extázi. V každém případě se začali odehrávat věci pro mě svrchovaně působivé.

Zdálo se mi, jako bych byl vysoko nahoře v kosmickém prostoru. Daleko před sebou jsem viděl zeměkouli ponořenou do nádherně modrého světla. Viděl sem tmavomodré moře a kontinenty. Hluboko pod mýma nohama ležel Ceylon a přede mnou indický subkontinent. Mé zorné pole nezahrnovalo celou Zemi, avšak její kulovitý tvar byl zřetelně rozpoznatelný a její obrysy stříbrně probleskovaly skrze nádherné modré světlo. Zdálo se, že zeměkoule má na několika místech barevné či tmavozelené skvrny jako oxidované stříbro. „Vlevo“ ležela v dáli široká rozloha - červenožlutá poušť Arábie. Bylo to, jako kdyby tam stříbro Země nabralo červenožlutý odstín, pak přišlo Rudé moře a zcela daleko vzadu, takřka „vlevo na hoře“ jsem mohl právě postřehnout výběžek Středozemního moře. Můj pohled směřoval především tam. Všechno ostatní se jevilo jen nezřetelně. Viděl jsem sice i sněhová pohoří Himaláje, avšak bylo tam zamženo nebo oblačno. „Napravo“ jsem se nedíval. Věděl jsem, že hodlám odejít ze Země.

Později jsem se dotazoval, jak vysoko v prostoru musí člověk být, aby získal pohled takové šíře. Je to asi 1500 kilometrů! Pohled na Zemi z takové výšky byl to nejnádhernější a nejkouzelnější, co jsem kdy zažil.

Chvíli jsem se díval a pak otočil. Stál jsem takřka zády k Indickému oceánu, obličejem k severu. Pak se mi zdálo, jako bych udělal obrat k jihu. V mém zorném poli se objevilo cosi nového. V malé vzdálenosti jsem v prostoru zahlédl obrovský kamenný blok, jako nějaký meteorit - asi velikosti mého domu, snad ještě větší. Ve vesmíru se vznášel kámen a já sám jsem se vznášel ve vesmíru.

Podobné kameny jsem viděl na mořském pobřeží Bengálského zálivu. Jsou to balvany černohnědé žuly, do nichž jsou někdy vytesávány chrámy. Takovým obrovitým tmavým balvanem byl i můj kámen. Jakýsi vchod vedl do malé předsíně. Vpravo seděl na kamenné lavici černý Ind v lotosové pozici. Měl bílé roucho a byl v dokonale uvolněném a klidovém stavu. Tak mě mlčky očekával. K této předsíni vedly dva stupně a na její levé levé vnitřní straně byla brána do chrámu. Nesčetné, do malých výklenků umístěné prohlubně naplněné kokosovým olejem a hořícími knoty obklopovaly dveře věncem jasných plaménků. To jsem též jednou viděl ve skutečnosti. Když jsem navštívil v Kandy na Ceylonu chrám Svatého zubu, vroubily bránu řady hořících olejových lamp tohoto druhu.

Když jsem se blížil po schodech ke vchodu do skály, stalo se mi něco zvláštního: měl jsem pocit, jako by ze mě stahovali všechno dosavadní. Vše, co jsem se domníval, co jsem si přál nebo myslel, celá fantasmagorie pozemské existence ode mě odpadávala nebo mi ji uloupili - byl to krajně bolestivý proces. Avšak něco zůstávalo, jako kdybych všechno , co jsem kdy zažil nebo udělal, vše co se kolem mě dělo, měl nyní při sobě. Mohl bych také říci: bylo to u mě a to jsem byl Já. Z toho jsem se takříkajíc sestával. Skládal jsem se ze své historie a měl jsem naprosto pocit, že to jsem nyní Já. „Jsem uzlík toho, co bylo vykonáno a co bylo.“ - Tento zážitek mi přinášel pocit krajní chudoby, avšak zároveň velkého uspokojení. Nic jsem už nechtěl, nic si nepřál, nýbrž existoval jsem takříkajíc objektivně: byl jsem to, co jsem žil. Zprvu sice převažoval pocit zkázy, oloupení nebo vyplenění, ale náhle se i ten stal vratkým. Zdálo se, že všechno ustává, stal jen nezměnitelný stav, fait accompli, bez nějakého zpětného vztahu k tomu, co bylo dříve. Neexistovala už lítost, že něco odpadlo nebo že mi něco vzali. Naopak: měl jsem vše, co jsem byl, a měl jsem jen to.

(Z knihy: Vzpomínky, sny, myšlenky C. G. Junga) - celá kapitola Vize - zde -