Manželka C. G. Junga - Emma Rauschenbachová

(30. března 1882 - 27. listopadu 1955)

O svém prvním setkání se svou ženou Emmou Jung vyprávěl:

„Měl jsem za studií jednoho přítele, jehož rodina bydlela v Schaffhausenu. Když jsem jej chtěl jednou z Basileje navštívit - bylo to po smrti mého otce v roce 1896 - řekla mě matka: ,Když půjdeš na návštěvu k svému příteli v Schaffhausenu, zajdi přece i k paní Rauschenbachové, kterou jsme znali jako mladou dívku.' To jsem učinil, a když sem vstoupil do domu, spatřil jsem na schodech stát asi čtrnáctileté děvče s copy. Tu jsem věděl: To je má žena! Byl jsem z toho velice rozrušen, neboť jsem ji přece viděl jen krátký okamžik - ihned jsem však s absolutní jistotou věděl, že bude mou ženou. Ještě dnes si přesně vzpomínám, že jsem to bezprostředně poté vyprávěl svému příteli. Ale on se mi přirozeně jen vysmál. Řekl jsem mu: ,Jen se směj, však ještě uvidíš.' Když jsem se o šest let později o Emmu Rauschenbachovou ucházel, dostal jsem i já - jako můj dědeček - nejprve košem. Ale narozdíl od svého dědečka jsem neměl ani důvěrnou hospodu, ani přitažlivou číšnici, ani jsem nebyl řádným profesorem s jasně narýsovaným a mnohoslibným úkolem před sebou, nýbrž byl jsem jenom sekundárním lékařem s mlhavou budoucností. Proč bych měl zůstat ušetřen zklamání v tomto meilleur des mondes possibles?“

 

(Z knihy: Vzpomínky, sny, myšlenky C. G. Junga)

Jeden rodinný známý pozval Junga na oslavy do Winterthuru. Věděl, že zde má pár přátel. A právě tady se Jung mohl podruhé setkat s Emmou Rauschenbachovou. Jemu bylo dvacet sedm, jí bylo dvacet. Emma byla vysoká a štíhlá, a měla temně hnědé vlasy svázané do copů.

Její otec, kterému bylo nyní něco přes čtyřicet, oslepl, když bylo Emmě dvanáct let. Nyní ponechával větší část kontroly nad domácností dvěma svým dcerám a své ženě Bertě. Emma, jako starší z dcer, se teď pokoušela sdílet odpovědnost za rodinu se svou matkou.

O několik měsíců později Berta pozvala Junga na ples, který se měl odehrát v místě letního pobytu její rodiny v Olbergu za Schaffhausenem. Vlastnili zde nádherně situovanou nemovitost obklopenou několika akry půdy, se třemi zahradníky, několika kočáry a dvěma tažnými koňmi. Jejich lokajové nosili zelenou livrej a jejich domov a životní styl mohl stěží více kontrastovat s domovem a životním stylem, jaký ve své rodině poznal Jung. Pokoje byli prostorné, nábytek impozantní, služebné nosili bílé čepečky s pentlemi a škrobené zástěry.

Jung si s Emmou zatančil na vyzdobeném dvoře, avšak nijak příznivý dojem neučinil. Nosil tehdy lepenkový límeček a šaty, stejně jako chování, měl značně neelegantní. Naštěstí pro něj to Emminu matku, která ho pozvala na další návštěvu, nedokázalo odradit.

V srpnu 1901 Jung Emmě napsal. Požádal jí o ruku. Ona mu odpověděla, že je zasnoubena s jedním mužem z vesnice. Její matce se však Jung líbil natolik, že uspořádala setkání v jednom curyšském restaurantu, kde mladému muži vysvětlila, že Emma zasnoubena není. Znovu ho pozvala do jejich letní rezidence, a dokonce pro Junga poslala na nádraží kočár. Jung Emmě navrhl manželství podruhé a ona tentokrát řekla ano.

Emmě nebylo ještě jednadvacet, když se v únoru roku 1903 s C. G. Jungem sezdali. Matka ji povzbuzovala, aby se připravila na situaci, ve které by jí mohl chybět luxus, na který byla odmalička zvyklá. Líbánky sice strávili na vyhlídkové lodi plující ke Kanárským ostrovům, avšak po návratu do Curychu museli začít žít v budově ústavu Burghölzli.

(Z knihy: Život C. G. Junga - zrození psychomága)

 

Při snídani ve středu 23. listopadu 1955 Emma Jungovi řekla, že si myslí, že brzy umře. Odpověděl jí, aby na takové věci nemyslela, ale později totéž dopoledne přišla lékařská zpráva, která ji nedávala žádnou naději. Váhal, zda jí to má říct, ale pak se rozhodl, že ano. Zdálo se, že to Emmu téměř nerozrušilo, vypadala klidná. Už od jarní operace se připravovala na smrt.

V neděli v deset hodin dopoledne pověděla Emma dvěma dcerám, které byli u ní: „Chystám se jít. Za chvilku umřu. Chci vám říct nashledanou.“ O půl hodiny později byla Emma mrtvá. Manželství Emmy a Carla Junga trvalo dvaapadesát let.

Když Jung kráčel v čele průvodu do kostela v Küsnachtu k pohřebnímu obřadu, držel se zpříma a působil vyrovnaně. „Byla to královna,“ řekl po smutečním obřadu a začal plakat.

(Z knihy: Život C. G. Junga - k pramenům moudrosti)

 

 

 

 

 

Jung a Emma v Eranos.

Po její smrti nechal na její náhrobek vytesat slova:

„Ó vázo, znaku oddanosti a poslušnosti.“