Abych vyjádřil, co pro mě věž znamená, postavil jsem v roce 1950 jakýsi pomník z kamene. Jak se kámen ke mně dostal, to je podivuhodná historie:

Když jsem stavěl hraniční zeď takzvané zahrady, potřeboval jsem kámen a objednal jsem ho v kamenolomu poblíž Bollingenu. Zedník v mé přítomnosti nadiktoval všechny míry majiteli kamenolomu a ten si je zapsal do svého zápisníku. Když pak byli kameny na člunu přivezeny a vyloženy, ukázalo se, že takzvaný rohový kámen má úplně špatné rozměry: místo trojhranného kamene byla přivezena krychle. Byla to dokonalé kostka mnohem větších rozměrů, než bylo objednáno. Zedník se zlobil a řekl lidem ze člunu, že si ho hned mohou vzít zase zpátky.

Když jsem však kámen spatřil, řekl jsem: „Ne to je můj kámen – ten musím mít!“ Okamžitě jsem totiž viděl, že se mně hodí, a hodlal jsem sním něco udělat. Jen jsem ještě nevěděl co.

První co mě napadlo, byl latinský verš alchymisty Arnalda de Villanova (zemřel 1313), a ten verš byl také to první, co jsem do kamene vytesal. V překladu zní:

„Zde stojí kámen, je nevzhledný.

Je sice, pokud jde o cenu,

levný – a hlupáci jím opovrhují,

o to více ho však milují vědoucí.“

Tento výrok se vztahuje na alchymistický Kámen, lapis, kterým nevědomci opovrhovali a zahazovali ho.

Brzy se ukázalo něco jiného. Na přední straně jsem spatřil v přirozené struktuře povrchu kamene jakýsi malý kruh, jako nějaké oko, které se na mě dívalo. Také to jsem vytesal do kamene a do středu jsem zasadil malého človíčka. Je to panenka, která odpovídá zornici v oku, jakýsi Kabir nebo Asklépiův Telesforos. Je zahalen do pláště s kapucí a nese svítilnu, jak ho lze spatřit na mnoha antických zobrazeních. Zároveň je jakýmsi průvodcem! Jemu jsem věnoval pár slov, která mě napadla během práce. Nápis je řecký a v překladu zní:

„Čas je dítě – hrající si jako dítě – mlýnek si hrající – království dítěte.Toto je Telesforos, jenž putuje temnými oblastmi toho kosmu a svitne jako hvězda z hlubin. Ukazuje cestu k branám slunce a k zemi snů.“

Na třetí straně obrácené k jezeru, jsem nechal takříkajíc promluvit sám kámen vjednom latinském nápisu. Všechny věty jsou citáty z alchymie. Toto je jejich překlad:

„Jsem sirotek, samotinký; přesto jsem však nalézán všude. Jsem jeden, ale jsem opakem sebe sama. Jsem jinoch i stařec zároveň. Nepoznal jsem ani otce ani matku, protože mě člověk musí vytáhnout jako rybu z hlubiny. Nebo protože padám jako bílý kámen z nebe. Toulám se po lesích a po horách, ale jsem skryt nejvnitřnějším člověku. Smrtelný jsem pro každého, přesto jsem však nedotčen proměnou věků.“

Nakonec jsem pod výrok Arnalda de Villanova umístil latinská slova: „Tento pomník v upomínku na své 75. narozeniny vytesal a postavil z vděčnosti C. G. Jung v roce 1950.“

Když byl pomník hotov, znovu a znovu jsem si ho prohlížel, podivoval jsem se nad ním a tázal se sám sebe, co to znamená, že člověk něco takového vůbec dělá.

„Jednou z mých nejhlubších zkušeností je, jak je nevědomí lidem cizí.“

Video:

Carl Jung at Bollingen Tower Retreat Part 1 of 2

Carl Jung at Bollingen Tower Retreat Part 2 of 2

 

Carl Jung at Bollingen Tower Retreat Part 2 of 2