Richard Wilhelm se narodil ve Stuttgartu 10. května 1873. Měl široké kulturní zájmy a hlubokou lásku k dílu velkého německého básníka Johana Wolfganga Goetha. Byl od přírody hluboce duchovní osoba a jeho studia přirozeně směřovala k teologii. Mladý Richard byl idealista a toužil po poznání a dobrodružství. Ve věku 26 let se připojil k Allgemein Protestantischer Missionsverein a rozhodl se sloužit jako misionář v Číně v německém koloniálním městě Tsingtao. Stal se zaníceným badatelem čínských náboženských textů. Studoval na univerzitě v Tsingtao a Pekingu, kde se setkal s mnoha z kulturních vůdců Číny té doby.

Byl badatel, který pronikl do opravdových hlubin čínského duchovna bez ztráty jeho evropského souřadného systému. Žil v Číně více než dvacet let a viděl z první ruky ohromné kulturní a duchovní rozdíly mezi Východem a Západem.

Richard Wilhelm, který studoval u čínského mistra konfuciánské školy Lao Nai-hsuana, se setkává s C. G. Jungem na Darmastadtské škole moudrosti a zapůsobil na Junga svými gesty, písmem i způsobem řeči jako takřka skutečný Číňan...

Přijal orientální úhel pohledu a „byl hrdý, že nikdy nepokřtil jediného Číňana“. Nebo, jak to vyjádřil Keyserling: „To co se s ním událo v Číně, lze srovnat s tím, co se stane ženě, která, když se vdá, změní nejen své jméno, ale i svou národnost a nachází v tom naplnění...“

Lao Nai-hsuan

Jung označil své setkání s Wilhelmem za „jednu z nejvýznamnějších událostí mého života... Vskutku, cítím se jím tak obohacen, že se mi zdá, jako bych od něho získal mnohem a mnohem víc než od kohokoli jiného“. Řekl také: „Spatřuji ve Wilhelmovi jednoho z oněch velkých gnostických prostředníků, kteří helénského ducha uvedli do kontaktu s kulturním dědictvím východu a takto se stali příčinou, že z trosek římského impéria povstal nový svět.“

Stejně tak Jung udělal dojem na Wilhelma:

Jak čínská moudrost, tak doktor Jung, nezávisle na sobě, sestoupili do hlubin kolektivní psýché a přišli na skutečnosti, které jsou si tak podobny, protože jsou stejně ukotveny v pravdě... Shoda mezi švýcarským vědcem a starými čínskými mudrci jen ukazuje, že obojí jsou v právu, neboť obojí nalezli pravdu.

Richard Wilhelm věnoval deset let studiu a překladům knize I-ťing (Kniha proměn), sbírce věšteckých prohlášení, jež snad pochází z druhého tisíciletí před Kristem. Věří se, že „představují konfiguraci času: dynamické nakupení představ, které dotváří naše vlastní zkušenost a vnímavost. Text a hexagramy společně poskytují rétoriku možným modům změny“. Podle čínské tradice formují „živoucí duši“ této prorocké knihy duchové a její symboly „mají schopnost vnášet božské světlo“. Konzultací podnícená kniha dokáže „dosáhnout hlubin... uchopit semena... prostoupit vůlí každého.“

Wilhelm vydal svou německou verzi knihy I-ťing v roce 1924. Jako překladatel byl až úzkostlivě přepečlivý - jeho první kompletní německý nástin byl přeložen zpět do čínštiny, aby ho mohl překontrolovat Lao Nai-hsuan. Západní učenci se knize vysmívali jako sbírce zastaralých kouzelných zaříkadel a Jung věděl, že byla často „využívána k pověrčivým účelům.“ Přesto v ní spatřoval ztělesnění živoucího ducha čínské civilizace, neboť na ní spolupracovali nejlepší duchové Číny a přispívali do ní po tisíce let.

Richard Wilhelm zemřel 2. března 1930 v Tübingenu.

BIBLIOGRAFIE - Richard Wilhelm

Die chinesische Literatur [Wilhelm, 1926]

Geschichte der chinesischen Kultur

I-Ging: Kniha Proměn: staročínská věštba a filozofie

I-ťing: Kniha proměn - text a rozšiřující materiály

Tajemství zlatého květu - Čínská kniha života

Tajemství zlatého květu - Předmluva ke druhému německému vydání

Můj zemřelý přítel Richard Wilhelm, spoluautor této knihy, mi poslal text Tajemství zlatého květu v roce 1928, v době, kdy jsem ve své vlastní práci pociťoval obtíže. Od roku 1913 jsem se zabýval zkoumáním procesů kolektivního nevědomí a dospěl k výsledkům, které se mi zdály v nejednom ohledu sporné. Byly vzdáleny nejen všemu, co bylo známo „akademické“ psychologii, nýbrž překračovaly též hranice medicínské, čistě personalistické psychologie. Jednalo se o rozsáhlý komplex jevů, na který již nebylo možné použít dosud známých kategorií a metod. Mé výsledky, které spočívaly na patnáctileté námaze, jako by visely ve vzduchu, poněvadž se nikde nenabízela žádná možnost srovnání. Neznal jsem žádnou oblast lidské zkušenosti, o kterou bych své výsledky mohl s určitou jistotou opřít. Ojedinělé, časově ovšem daleko vzdálené analogie, které mi byly známy, jsem našel rozptýleny ve zprávách o dávných herezích. Tento vztah můj úkol nijak neulehčil, spíše ho naopak ztížil, poněvadž gnostické systémy sestávají jen z menší části z bezprostřední duševní zkušenosti, z větší části však ze spekulativních a systemizujících přepracování. Poněvadž máme jen velmi málo podobných textů, a většina toho, co je známo, pochází ze zpráv křesťanských protivníků, máme přinejmenším nedostatečnou znalost dějin stejně jako obsahu těžko přehledné, zmatené a cizorodé literatury starověkých heretiků. Opřít se o tuto oblast se mi jevilo jako nadmíru odvážné též vzhledem k tomu, že ji od přítomnosti dělí časové rozpětí ne méně než 1700 až 1800 let. kromě toho byly tyto vztahy částečně vedlejší povahy a ponechávaly právě v hlavní věci mezery, které mi použití gnostického materiálu znemožnily.

Z těchto rozpaků mi pomohl text, který mi zaslal Wilhelm. Obsahoval právě ony části, jež jsem u gnostiků marně hledal. Tak mi tento text poskytl vítanou příležitost uveřejnit podstatné výsledky mých výzkumů přinejmenším v předběžné podobě. Že Tajemství zlatého květu není jen taoistickým textem čínské jógy, nýbrž současně též alchymistickým traktátem, se mi tenkrát jevilo jako nedůležité. Pozdější hlubší studium latinských traktátů mě však poučilo o opaku a ukázalo mi, že alchymistický charakter textu má podstatný význam. Zde ovšem není na místě, abych se tím zabýval blíže. Chci jen zdůraznit, že to byl text Zlatého květu, který mi na správnou stopu pomohl nejdříve. Neboť ve středověké alchymii máme dávno hledaný spojující článek mezi gnozí a procesy kolektivního nevědomí, které pozorujeme u dnešního člověka.

Nerad bych při této příležitosti opomněl upozornit na určitá nedorozumění, kterých se při četbě této knihy dopouštěli i vzdělaní čtenáři. Nejednou se stalo, že se domnívali, že účelem publikace je dát veřejnosti do rukou metodu umožňující dosáhnout blaženosti. Tito lidé se pak dopouštěli „metodu“ čínského textu napodobit, a úplně tím zneuznali všechno, co ve svém komentáři říkám. Doufám, že těchto reprezentantů duchovní nezralosti bylo jen málo!

Jiné nedorozumění vzniklo, když se vyskytl názor, že jsem v komentáři naznačil svou psychoterapeutickou metodu, spočívající údajně v tom, že svým pacientům k léčebným účelům sugeruji východní představy. Nedomnívám se, že bych svým komentářem dal k takovému omylu nějaký popud. Každopádně je tato domněnka zcela mylná a zakládá se na rozšířeném pojetí, že psychologie je účelový výmysl a ne empirická věda. Do stejné kategorie náleží též stejně povrchní jako hloupý názor, že myšlenka kolektivního nevědomí je „metafyzická“. Jedná se o empirický pojem, srovnatelný s pojmem instinkt, což snadno pochopí každý, kdo bude číst s trochou pozornosti.

Ke druhému vydání jsem připojil proslov o Richardu Wilhelmovi, který jsem přednesl během tryzny 10. května 1930 v Mnichově. Je již zveřejněn v prvním anglickém vydání z r. 1931.

C. G. Jung