Kde převažuje intuice, tam se vyskytuje zvláštní psychologie, kterou nelze nepoznat. Poněvadž se tato intuice orientuje podle objektu, je patrná silná závislost na vnějších situacích, ovšem charakter této závislosti se naprosto liší od závislosti percepčního typu. Intuitiv nikdy není tam, kde lze najít obecně uznávané hodnoty skutečnosti, nýbrž vždy tam, kde existují možnosti. tento typ má jemný čich pro to, co klíčí a slibuje budoucnost. nikdy se nepřizpůsobí ve stabilních, dlouho již existujících a dobře osvědčených poměrech, jež mají všeobecně uznávanou, ale omezenou hodnotu. Protože vždy hledá nové možnosti, hrozí mu, že se ve stabilních poměrech zadusí. Chápe se sice s velkou intenzitou a někdy s mimořádným nadšením nových objektů a postupů, aby se jich bez piety a zdánlivě bez vzpomínky chladnokrevně vzdal, jakmile je zjištěn jejich rozsah a nedávají už dále tušit žádný valný postoj. Myšlení a cítění, tyto nezbytné komponenty přesvědčení, jsou u něho méněcennými funkcemi, jež nemají žádný rozhodující význam, a proto nedokáží klást síle intuice žádný účinný odpor. A přesto jenom tyto funkce jsou s to účinně kompenzovat vůdčí postavení intuice, jelikož poskytují intuitivovi úsudek, který mu jako typu úplně chybí. Morálka intuitiva není ani rozumová ani citová, nýbrž on má svou vlastní morálku, totiž věrnost svému nazírání, své intuici a ochotné podrobení se její moci.
Poněvadž se jeho intuice zabývá vnějšími objekty a větří vnější možnosti, volí si rád povolání, kde může pokud mono mnohostranně rozvinout své schopnosti. K tomuto typu patří mnoho obchodníků, podnikatelů, spekulantů, agentů, politiků atd.
Má-li jedinec tohoto typu dobrou povahu, tj. není zaměřen příliš sobecky, může si získat neobyčejné zásluhy jako iniciátor nebo přinejmenším jako podporovatel všech začátků. Tento typ - pokud je zaměřen méně na věci než na lidi - v nich intuitivně postihne určité schopnosti a možnosti, takže dokáže také lidi „udělat“. Čím silnější je jeho intuice, tím více také splývá jeho subjekt s viděnou možností. Oživuje ji, předvádí ji názorně a s přesvědčujícím zanícením, tak říkajíc ji ztělesňuje.
Toto zaměření má svá velká nebezpečí, neboť intuitiv příliš snadno rozdrobí svůj život tím, že oživuje lidi a věci a šíří kolem sebe plnost života, který však nežije on, ale žijí ho jiní.
Nevědomí intuitiva se do jisté míry podobá nevědomí percepčního typu. Myšlení a cítění jsou relativně vytěsněny a vytváří v nevědomí infantilně archaické myšlenky a city, které lze srovnat a myšlenkami a city protikladného typu. Týkají se většinou konkrétních, kvazireálných věcí, jako jsou sexuální, finanční a jiné domněnky, například hypochondrické předtuchy. Zdá se, že tato odlišnost pramení z potlačených reálných vjemů.
(Výpis z knihy: Výbor z díla I. - Obecný popis typů)