Disociace

Rozštěpení osobnosti na jednotlivé komponenty nebo na komplexy, které je charakteristické pro neurózu.

Disociace se nevyléčí odštěpením, nýbrž rozerváním. Všechny síly, které usilují o jednotu, všechno zdravé chtění po sobě samém se postaví na odpor proti rozervání, a tak si zahrnující člověk uvědomí možnost vnitřního sjednocení, kterou dříve neustále hledal mimo sebe. Najde celost jako své dobro v sobě samém.

Hlavním úkolem analýzy při neurotickém zhroucení je přivést vědomé já k tomu, aby si uvědomilo a prozkoumalo své autonomní komplexy. K tomu může dojít prostřednictvím reduktivní analýzy a objektivizací komplexů v procesu aktivní imaginace.

Terapeuticky účinná je každá forma komunikace s odštěpenou částí psýché. Účinek se dostaví po objevení skutečných nebo pouze předpokládaných příčin. Dokonce ani když tyto objevy nejsou ničím jiným než domněnkami nebo fantaziemi, mohou mít léčivý účinek, je-li analytik přesvědčen o jejich významu a snaží-li se jim porozumět, i když někdy se musí jednat víc než o sugesci.