(viz také bytostné Já)

Já je ústředním komplexem pole vědomí.

Já, subjekt vědomí, vstupuje do existence jako komplexní kvantita, utvářená z části inherentními dispozicemi (charakterovými komponentami) a z části nevědomě získanými podněty a jejích průvodními fenomény.

Kdokoli, kdo si je vědom svého já, má za to, že se zná. Ale já zná jen vlastní, tedy vědomé obsahy, nikoliv obsahy nevědomí. Lidé hodnotí znalost sebe sama srovnáváním s tím, co o sobě ví průměrná osoba z jejich sociálního prostředí, ale nepřicházejí k těm duševním skutečnostem, které jim zůstávají skryté. V tomto ohledu se to má s psýché podobně jako s tělem, rovněž jeho anatomickou strukturu a fyziologické funkce zná průměrná osoba jen velmi málo.

Já je ve vztahu k bytostnému Já jako patiens k agens (pasivní k činnému) nebo jako objekt k subjektu, protože síly, jež vycházejí z bytostného Já, jsou mohutné, a proto mají nad já převahu. Stejně jako nevědomí je i bytostné Já něco, co existuje a priori a z čeho já pochází a vzniká.

(Zkráceno)