Plavba po nočním moři

Jde o mytologický archetypický motiv, v Jungově psychologii se vztahující k depresi a ztrátě energie, charakteristické pro neurózu.

Plavba po nočním moři je druhem sestupu do podsvětí (descensus ad inferios), sestupem k Hádovi a cestou do země duchů, tedy do záhrobí tohoto světa, tj. mimo vědomí, a proto je ponořením do nevědomí.

Mytologický motiv plavby po nočním moři obvykle zahrnuje spolknutím drakem nebo nějakou mořskou nestvůrou. Jeho vyjádření může být také ale i vězení nebo ukřižování, rozkouskování nebo únos, zážitky, jimž tradičně byli vystaveni sluneční bohové a další hrdinové: Osíris, Gilgameš, Odysseus, Aeneas či Kristus.

Hrdina je symbolický exponent pohybu libida. Jeho vstup do nitra draka představuje regresivní směřování a cesta na Východ („plavba po nočním moři“) s jejími doprovodnými událostmi symbolizuje snahu adaptovat se na podmínky vnitřního duševního světa. Spolknutí drakem a zmizení hrdiny v jeho břiše představuje úplné vzdálení se zájmům vnějšího světa. Přemožení obludy z jeho útrob je symbolem dosaženého přizpůsobení podmínkám vnitřního světa a vynoření se se hrdiny z břicha obludy při východu slunce symbolizuje nový rozvoj, progresi libida.

(Zkráceno)