Diskuse (2)

Otázka:

Rád bych se vrátil k včerejšímu večeru. V závěru své přednášky hovořil Dr. Jung o vyšších a nižších funkcích a řekl, že myslící typ by použil svou funkci cítění archaicky. Rád bych věděl: je pravdou opak? Myslí citový typ, když se pokouší myslet, archaicky? Jinými slovy mají být myšlení a intuice považovány vždy za vyšší funkce než cítění a vnímání? Ptám se proto, že ... jsem usoudil z jiných přednášek, že vnímání je nejnižší vědomou funkcí a myšlení je vyšší funkcí. V každém případě se zdá, že v každodenním životě je myšlení na prvním místě. Profesor nikoli tento profesor - myslící ve své pracovně se považuje a je považován za nejvyšší typ, vyšší než venkovan, který říká: "Někdy sedím a přemýšlím a někdy jen sedím."

Profesor Jung:

Doufám, že jsem ve vás nevzbudil dojem, že dávám přednost některé z funkcí. Dominující funkce u daného jedince je vždy ta nejdiferencovanější funkce a tou může být kterákoliv funkce. Nemáme absolutně žádné kritérium, podle kterého bychom mohli říci, že ta či ona funkce je sama o sobě nejlepší. Můžeme pouze říci, že ta funkce, která je u jedince diferencovaná, je nejlepší pro adaptaci a ta, která je superiorní funkcí nejvíce vyloučena, je inferiorní, protože je zanedbávána. Někteří lidé naší doby říkají, že intuice je nejvyšší funkcí. Vyběraví, zmlsaní jedinci dávají přednost intuici, je to "nóbl"! Vnímavý typ si vždy myslí, že ostatní lidé jsou inferiorní, protože nejsou tak realističtí jako on. On je opravdový chlapík a všichni ostatní jsou fantastičtí a nereální. Každý si myslí, že jeho superiorní funkce je nejlepší na světě. V tomto ohledu jsme vystaveni nejhroznějším omylům. Abychom poznali skutečné pořadí našich funkcí ve svém vědomi, k tomu je potřeba přísná psychologická kritičnost. Existuje spousta lidí, kteří věří, že problémy světa se dají vyřešit myšlením. Avšak žádné pravdy nemůže být dosaženo bez všech čtyř funkcí. Když jste svět promysleli, učinili jste toho jen jednu čtvrtinu; zbývající tři čtvrtiny mohou být proti vám.

Dr. Eric B. Strauss

Profesor Jung řekl, že slovní asociační test je prostředek, kterým můžeme zkoumat obsahy osobního nevědomí. V příkladech, které uvedl, byly jisté věci, které byly odhaleny, věcmi pacientovy vědomé psýché, a nikoli jeho nevědomí. Určitě kdyby někdo chtěl vyhledat nevědomý materiál, musel by jít o krok dále a nechat pacienta volně asociovat na odchylné, poruchové reakce. Myslím tím asociaci na slovo "nůž", kdy profesor Jung tak dovedně usoudil na příběh nešťastného incidentu. To bylo určitě v pacientově vědomé psýché, kdežto kdyby slovo "nůž" mělo nevědomé asociace, mohli bychom - kdybychom byli Freudovými stoupenci - předpokládat, že bylo asociováno s nevědomým kastračním komplexem nebo s něčím podobným. Neříkám, že tomu tak je, ale nechápu, co profesor Jung míní tím, když říká, že asociačním testem lze proniknout do pacientova nevědomí. V příkladě uvedeném dnes večer ho určité bylo použito k tomu, aby zasáhl vědomí nebo to, co by Freud snad nazval předvědomím.

Profesor Jung:

Byl bych rád, kdybyste věnoval větší pozornost tomu, co říkám. Řekl jsem, že nevědomé věci jsou velmi relativní. Když si nejsem vědom určité věci, nejsem si jí vědom jen velmi relativně; v některých jiných ohledech si jí mohu být vědom. Obsahy osobního nevědomí jsou v určitých ohledech naprosto vědomé, ale nevíte o nich v určitém aspektu nebo v určitém čase.

Jak můžete určit, zda je věc vědomá nebo nevědomá? Jednoduše se lidí ptáte. Nemáme žádné jiné kritérium k určení, zda je něco vědomé nebo nevědomé. Zeptáte se, "Víte, zda jste poněkud zaváhal?" Řeknou: "Ne, nezaváhal jsem, podle mne jsem měl stejný reakční čas." "Jste si vědom toho, že Vás něco rozrušilo?" "Ne, nejsem." "Nevzpomínáte si na to, co jste odpověděl na slovo "nůž ?" "Vůbec ne." Toto neuvědomování si faktů je velmi běžná věc. Když jsem tázán, zda znám určitého člověka, mohu říci, že ne, protože si na něho nevzpomínám, a tak si nejsem vědom toho, že ho znám; ale když je mi řečeno, že jsme se setkali před dvěma léty, že je to pan Ten a ten, který udělal to a to, odpovím: "Zajisté, znám ho." Znám ho a neznám ho. Všechny obsahy osobního nevědomí jsou relativně nevědomé, dokonce i kastrační komplex a im cestní komplex. V jistých aspektech jsou naprosto známé, i když v některých jiných jsou nevědomé. Tato relativita uvědomování si něčeho se stává zcela jasnou v hysterických případech. Velmi často zjistíte, že věci, které se zdají být nevědomé, jsou nevědomé pouze pro lékaře, ale ne pro ošetřovatelku nebo pro příbuzné.

Kdysi jsem musel prohlížet zajímavý případ na jedné slavné klinice v Berlíně, byl to případ mnohotné sarkomatózy páteře, a protože to byl velmi slavný neurolog, který tuto diagnózu stanovil, téměř jsem ,c strachoval, ale požádal jsem o anamnézu a dostal jsem ji vypracovanou, velmi pěknou. Zeptal jsem se, kdy se objevily příznaky a zjistil jsem, že to bylo večer toho dne, kdy se jediný syn této ženy oženil a opustil ji. Byla vdova, zcela jasně zamilovaná do svého syna a já jsem řekl: ,.To není sarkomatóza, ale obyčejná hysterie, což můžeme hned dokázat. Profesor byl zděšen nedostatkem mé inteligence nebo taktu nebo j:i nevím čeho a musel jsem odejít. Ale kdosi za mnou vyběhl na ulici. Byla to zdravotní sestra, která řekla: "Doktore, ráda bych Vám poděkovala za to, že jste řekl, že to byla hysterie. Vždycky jsem si to myslela."

Dr. Eric Graham Howe:

Směl bych se vrátit k tomu, co řekl Dr. Strauss? Včera večer mne profesor Jung pokáral za to, že užívám pouze slov, ale já si myslím, že je důležité, abychom tato slova jasně chápali. Zajímalo by mne, jestli jste někdy žádal, aby bylo asociačního experimentu použito na slovo "mystický" nebo "čtvrtá dimenze"? Myslím si, že byste zaznamenal velkou latenci a koncentrovanou zlost pokaždé, kdy by o nich byla zmínka. Navrhuji, abychom se vrátili k tomu čtyřrozměrnému, protože si myslím, že je to spojovací článek, který velmi naléhavě potřebujeme, aby nám pomohl v našem chápání. Dr. Strauss užívá slova "nevědomý", ale od profesora Junga jsem vyrozuměl, že taková věc neexistuje, je jen relativní nevědomí, jež závisí na relativním stupni vědomí. Podle freudovců existuje nějaké místo, jakási věc, nějaká entita nazvaná nevědomí. Podle profesora Junga, jak jsem ho pochopil já, žádná taková věc neexistuje. On se pohybuje v plynulém médiu vztahů a Freud ve statickém médiu bezvztahových entit. Jasněji řečeno Freud je třírozměrný a Jung je v celé své psychologii čtyřrozměrný. Z toho důvodu bych kritizoval - pokud smím - celý Jungův diagramatický systém, protože vám poskytuje třírozměrné znázornění čtyřrozměrného systému, jakési statické zobrazení něčeho, co se funkčně pohybuje a pokud se to nevysvětlí, může se vám to směšovat s freudovskou terminologií a nejste schopni tomu porozumět. Trvám na tom, že tato slova musí být nějak vysvětlena.

Profesor Jung:

Přál bych si, aby Dr. Graham Howe nebyl tak indiskrétní. Máte pravdu, ale neměl byste takové věci říkat. Jak jsem již vysvětlil, pokoušel jsem se začít s nejmírnějšími předpoklady. Vy jste šlápl rovnou do toho a hovoříte o čtyřech rozměrech a o slově "mystický" a vykládáte mi, že každý z nás by měl dlouhý reakční čas na taková podnětová slova. Máte jistě pravdu, každý by byl ohromen, protože jsme v naší oblasti teprve začátečníci. Souhlasím s Vámi, že je velmi obtížné dosáhnout toho, aby psychologie byla živoucí věcí a nenechat ji rozplynout ve statických entitách. Přirozeně, že se musíte vyjadřovat v pojmech čtyř dimenzí, když do třírozměrného systému zavedete časový faktor. Když hovoříte o dynamice a procesech, potřebujete časový faktor a pak proti sobě máte všechny předsudky světa, protože jste použil slova "čtyřrozměrný". Toto slovo je tabu, o kterém se nemá mluvit. Má svou historii a s takovými slovy bychom měli zacházet nesmírně taktně. Čím více pokročíte v chápání psýché, tím opatrnější musíte být v terminologii, protože je poznamenána historií a předsudky. Čím hlouběji proniknete do základních problémů psychologie, tím více se přibližujete myšlenkám, které jsou filozoficky, nábožensky a morálně zatíženy předsudky. Proto by se s určitými věcmi mělo zacházet s nejvyšší opatrností.

Dr. Howe:

Toto posluchačstvo by bylo rádo, kdybyste byl provokativní. Hodlám teď říct unáhlenou věc. Vy a já nepovažujeme tvar ega za přímou linii. Byli bychom ochotni považovat kouli za skutečný tvar ipse (Selbst, seli, pozn. př.) ve čtyřech rozměrech, z nichž jeden je třírozměrný obrys. Je-li tomu tak, odpověděl byste na otázku "Jaký je rozsah onoho ipse, které ve čtyřech dimenzích je pohybující se koulí?" Naznačuji, že odpověď zní: "Sám vesmír, který zahrnuje Váš pojem kolektivního rasového nevědomí."

Profesor Jung:

Byl bych velmi rád, prosím, kdybyste tu otázku zopakoval.

Dr. Howe:

Jak velká je koule, která je čtyřrozměrné ipse? Nemohu si pomoci, abych neodpověděl a řekl, že je stejné velikostí jako vesmír.

Profesor Jung:

Je to skutečně filozofická otázka a odpovědět na ni vyžaduje spoustu teorie poznání. Svět je náš obraz. Jen dětinští lidé si představují, že svět je takový, jak si myslíme. Obraz světa je projekcí světa ipse, stejně jako ten je introjekcí světa. Ale jen zvláštní mysl filozofa překročí za obvyklý obraz světa, ve kterém existují statické a izolované věci. Kdybyste překročil za tento obraz, způsobil byste v obyčejné psýché zemětřesení, celý kosmos by byl otřesen, nejposvátnější přesvědčení a naděje by byly rozvráceny či vyvedeny z míry a já nechápu, proč by si měl člověk přát dělat mezi věcmi rozruch. Není to dobré ani pro pacienty ani pro lékaře; je to snad dobré pro filozofy.

Dr. lan Suttie:

Rád bych se vrátil k otázce Dr. Strausse. Jsem s to pochopit, co míní Dr. Strauss a myslím si, že jsem také schopen pochopit, co míní profesor Jung. Pokud jsem schopen chápat, profesor Jung neuvedl žádný spojovací článek mezi svým tvrzením a tvrzením Dr. Strausse. Dr. Strauss chtěl vědět, jak může slovní asociační test ukázat freudovské nevědomí. materiál, který je právě z vědomí vytěsněn. Pokud rozumím Dr. Jungovi, míní tím to, co Freud označuje "Id". Zdá se mi, že bychom měli své myšlenky definovat natolik dobře, aby se daly srovnávat, a ne je pouze užívat každý ve své vlastní škole.

Profesor Jung:

Musím znovu opakovat, že mé metody neodhalují teorie, ale objevují fakta a říkám vám, jaká fakta těmito metodami objevuji. Nemohu objevit kastrační komplex nebo potlačený incest nebo něco takového- zjišťuji pouze psychologická fakta, nikoli teorie. Obávám se, že směšujete příliš mnoho teorii s fakty a jste možná zklamáni, že experimenty neodhalují kastrační komplex a podobné věci, ale kastrační komplex je teorie. To, co najdete v asociační metodě, jsou určitá fakta, o kterých jste předtím nevěděli a o kterých zkoumaná osoba za těchto zvláštních okolností také nevěděla. Neříkám, že o tom nevěděla z jiného hlediska. Víte spoustu věcí, když jste ve svém zaměstnání, které nevíte doma a doma víte spoustu věcí, o kterých nevíte ve svém úředním postavení. Věci jsou známé na jednom místě a někde jinde známé nejsou. To je to, co nazýváme nevědomé. Musím opakovat, že do nevědomí nemůžeme proniknout empiricky a potom objevit například freudovskou teorii kastračního komplexu. Kastrační komplex je mytologická představa, ale nedá se najít jako takový. To, co skutečně najdeme, jsou určitá fakta seskupená určitým specifickým způsobem a myje nazveme podle mytologických nebo historických paralel. Nemůžete najít mytologický motiv, můžete nalézt pouze osobní motiv a ten se nikdy neobjevuje ve formě nějaké teorie, nýbrž jako živoucí fakt lidského života. Můžete z něho odvodit nějakou teorii, freudovskou, adlerovskou nebo kteroukoli jinou. Můžete si myslet o skutečnostech světa, co se vám zamane, a nakonec bude tolik teorií, kolik je hlav, které o tom přemýšlejí.

Dr. Suttie:

Protestuji! Nezajímám se o tu či onu teorii nebo o to, jaká fakta se zjistí či nikoli, ale mám zájem na tom, mít nějaký prostředek komunikace, pomocí něhož každý může vědět, co ostatní myslí a za tímto účelem trvám na tom, že naše pojmy musí být definovány. Musíme vědět, co myslí druhá osoba určitou věcí, jako je například Freudovo nevědomí. Co se týče slova "nevědomí", stává se každému více méně známým. Má proto určitou sociální nebo ilustrativní hodnotu, ale Jung odmítá uznávat slovo "nevědomí" ve významu, který mu dal Freud a používá "nevědomí" ve smyslu, o němž nabýváme dojem, že je tím, co Freud nazývá "Id".

Profesor Jung:

Slovo "nevědomí" není Freudův vynález. Bylo v německé filozofii známo dávno předtím, znal je Kant, Leibniz a další a každý z nich podává svou vlastní definici tohoto termínu. Jsem si velmi dobře vědom toho, že existují mnohá rozličná pojetí nevědomí a já jsem se snažil jen skromně říci, co si o tom myslím já. Ne že bych podceňoval zásluhy Leibnizovy, Kantovy, von Hartmannovy nebo zásluhy kteréhokoli jiného velkého muže včetně Freuda a Adlera atd. Vysvětloval jsem jen, co já myslím nevědomím a předpokládám, že vy všichni jste si vědomi toho, co tím myslí Freud. Nemyslel jsem si, že by mělo být mým úkolem vysvětlovat věci takovým způsobem, aby někdo, kdo je přesvědčen o Freudově teorii a dává přednost jeho názoru, byl zviklán ve svém přesvědčení. Nemám úmysl ničit vaše přesvědčení nebo stanoviska. Uvádím jednoduše svůj vlastní názor a kdyby byl někdo v pokušení myslet si, že je tento názor také rozumný, je to vše, co chci. Je mi naprosto lhostejné, co si někdo myslí o nevědomí obecně, jinak bych začal dlouhou dizertací o pojetí nevědomí, tak jak je pojímáno Leibnizem, Kontem a von Hartmannem.

Dr. Suttie:

D. Strauss se Vás tázal na vztah nevědomí, jak je chápete Vy a Freud. Je možné uvést je do přesného a určitého vztahu?

Profesor Jung:

Dr. Graham Howe na otázku již odpověděl. Freud vidí psychické procesy jako statické, zatímco já hovořím v termínech dynamiky a vztahu. Pro mne je všechno relativní. Neexistuje nic jednoznačně nevědomého; není to jen přítomno ve vědomé psýché za určitých okolností. Můžete mít velmi různé myšlenky o tom, proč je nějaká věc známá z určitého hlediska a neznámá z jiného hlediska. Jedinou výjimkou, kterou dělám, je mytologický vzorec, který je zcela nevědomý, což mohu doložit fakty.

Dr. Strauss:

Existuje určitě rozdíl mezi použitím Vašeho asociačního testu jako detektoru zločinu a ke zjištění - řekněme - nevědomé viny. Váš zločinec si je vědom své viny a je si vědom toho, že se bojí, aby se to neodhalilo. Váš neurotik si není vědom své viny a není si vědom toho, že se bojí své viny. Může být použita stejná technika u těchto dvou velmi rozdílných druhů případů?

Předsedající:

Ta žena si nebyla vědoma své viny, i když dovolila dítěti sát houbu.

Profesor Jung:

Ukážu vám rozdíl experimentálně. Na obrázku 7 máte malou ilustraci dýchání během asociačního testu. Vidíte čtyři série sedmi respirací registrovaných po podnětových slovech. Diagramy jsou souhrny respirací po indiferentních a kritických podnětových slovech u většího počtu zkoumaných osob.

"A" udává respirace po indiferentních podnětových slovech. První vdechy po podnětových slovech jsou zkrácené, zatímco následující vdechy mají normální velikost.

V ,.B", kde bylo podnětové slovo kritické, je jeden ze sloupců dýchání zřetelně snížen, někdy více než za polovinu normální velikostí.

V "C" máme jak vypadá dýchání po podnětovém slově, které má vztah ke komplexu, jenž byl pro zkoumané osoby vědomý. První vdech je téměř normální a teprve později najdete určité snížení.

U "D" je respirace po podnětovém slovu, které má vztah ke komplexu, jehož si zkoumané osoby nebyly vědomy. V tomto případě je první vdech pozoruhodně malý a následující jsou dost pod normálem.

Tyto diagramy ilustrují velmi jasně rozdíly v reakci mezi vědomými a nevědomými komplexy. Na obr. "C" například je komplex vědomý. Podnětové slovo zasáhne zkoumanou osobu a je zde hluboký vdech. Ale I když podnětové slovo narazí na nevědomý komplex, je objem dýchání snížen, jak je to ukázáno na "D" I. Je tam křeč hrudníku, takže se dýchání téměř neobjeví. Tímto způsobem člověk získá empirický důkaz fyziologického rozdílu mezi vědomou a nevědomou reakcí.

Obr. 7 Asociační test: dýchání

A. Dýcháni po indiferentních podnětech

B. Dýchání po komplexových podnětech

C. Dýchání po vědomých komplexových podnětech

D. Dýchání po nevědomých komplexových podnětech

Dr. Wiltred R. Bion:

Uvedl jste analogii mezi archaickými formami těla a archaickými formami psýché. Je to čistě jen analogie nebo zde ve skutečnosti existuje nějaký užší vztah° Včera večer jste řekl něco, co naznačilo, že berete v úvahu, že existuje spojení mezi psýché a mozkem a nedávno byla v Brilish Medioul Journul uveřejněna Vaše diagnóza tělesné nemoci, kterou jste udělal pomocí snu. O snu referoval jeden Davieho pacient následovně: "Někdo vedle mne se mne pořád ptal na olejování nějakého stroje. Jako nejlepší mazadlo bylo navrhováno mléko. Já jsem si zřejmě myslel, že slizký hlen by byl vhodnější. Potom byl vypuštěn jakýsi rybník a ve slizu byla dvě zahynulá zvířata. Jedno byl maličký mastodont. Zapomněl jsem, co bylo to druhé zvíře."

Davieho poznámka: "Myslel jsem, že by bylo zajímavé předložit tento sen Jungovi a požádat ho, jaká by mohla být jeho interpretace. Bez jakéhokoli váhání řekl, že sen naznačuje nějakou organickou poruchu a že nemoc není primárně psychologická, i když ve snu byly četné psychologické průvodní jevy. Odvodnění rybníka interpretoval jako zadržení oběhu mozkomíšního moku." Pokud se o tomto případu referovalo správně, je to velmi významné a zajímalo by mne, zda jste bral v úvahu to, že tam existovalo nějaké užší spojení mezi těmi dvěma formami archaických pozůstatků.

Profesor Jung:

Opět jste se dotkl sporného problému psychologického paralelismu, na který neznám odpověď, protože je to mimo dosah lidského poznání. Jak jsem se již včera snažil vysvětlit, dvě věci - totiž psychický fakt a fyziologický fakt, se dostávají do souvislosti zvláštním způsobem. Dějí se současně a jsou - podle mého domnění -jednoduše dvěma různými aspekty v naší mysli, ale nikoli ve skutečnosti. Vidíme je jako dvě v důsledku úplné neschopnosti naší mysli přemýšlet o nich společně. vůli této možné jednotě těchto dvou věcí musíme očekávat, že nalezneme sny, které jsou více na fyziologické straně než na psychologické stejně jako jiné sny, které jsou více na psychologické než fyziologické straně. Sen, o němž se zmiňujete, byl velmi zřetelně zobrazením organické poruchy. Tato "organická zobrazení" jsou dobře známá v antické literatuře. Antičtí lékaři a lékaři středověku užívali snů ke svým diagnózám. U muže, o němž se zmiňujete, jsem neprovedl somatické vyšetřeni. Vyslechl jsem si pouze jeho případ, byl mi vyprávěn sen a já jsem na něj řekl svůj názor. Měl jsem také jiné případy, například velmi pochybný případ progresivní svalové atrofie u velmi mladé dívky. Zeptal jsem se na sny a měla dva velmi barvité sny. Kolega, člověk, který něco věděl o psychologii, se domníval, že by to mohl být případ hysterie. Byly tam opravdu hysterické symptomy a byly stále pochybnosti, zda se jedná o progresivní svalovou atrofii či nikoli; ale podle snů jsem dospěl k závěru, že to musí být organická nemoc a konec potvrdil mou diagnózu. Byla to organická porucha a sny se vztahovaly jednoznačně na organický stav. Podle mé myšlenky o společenství psýché a živého těla by tomu tak mělo být a bylo by podivuhodné, kdyby tomu tak nebylo.

Dr. Bion:

Budete o tom hovořit později, až se budete zabývat sny?

Profesor Jung:

Obávám se, že nebudu moci zacházet do takových podrobností; je to příliš speciální. Je to skutečně záležitost speciální zkušenosti a její předvedení by bylo velmi obtížným úkolem. Nebylo by možné popsat vám stručně kritéria, podle kterých takové sny posuzuji. Sen, o kterém jste se zmínil, jak si asi pamatujete, byl sen o malém mastodontovi. Vysvětlováním, co mastodont skutečně znamená z organického hlediska a proč musím považovat tento sen za organický symptom, by začalo takové zdůvodňování, že byste mě obvinili z nejstrašnějšího tmářství. Tyto věci jsou skutečně temné. Musel bych hovořit v termínech bazální mysli, která myslí v archetypických vzorech. Hovořím-li o archetypických vzorech, ti, kteří jsou si těchto věcí vědomi, rozumějí, avšak neznáte-li je, pomyslíte si, "Ten chlap se úplně zbláznil, protože vykládá o mastodontech a o tom, čím se liší od hadů a koní." Nejdříve bych vám musel dát asi tak čtyřsemestrový kurs o symbologii (symbolice), abyste dovedli ocenit to, co jsem řekl.

To je ta velká potíž: existuje taková propast mezi tím, co je obvykle o těchto věcech známo a tím, na čem jsem celé roky pracoval. Kdybych měl o tom mluvit - dokonce i před lékařským publikem - musel bych hovořit o zvláštních podivnostech niveau mental (duševní úrovně), abych citoval Janeta a mohl bych právě tak dobře hovořit čínsky. Řekl bych například, že abaissement du niveau mentol (snížení duševní úrovně) klesá v některých případech na úroveň manipura čakry, to znamená na úroveň pupku. My Evropané nejsme jediní lidé na Zemi. Jsme jen poloostrov Asie a na tomto kontinentě existují staré civilizace, kde lidé cvičili svou mysl v introspektivní psychologii tisíce let, zatímco my jsme začali se svou psychologií ani ne včera, ale teprve dnes ráno. Tito lidé mají takový vhled, který je jednoduše báječný, a musel jsem studovat východní věci, abych pochopil určitá fakta nevědomí. Musel jsem se vrátit, abych pochopil orientální symboliku. Chystám se uveřejnit malou knížku o jednom jediném symbolickém motivu a zjistíte, že se vám z toho budou ježit vlasy. Musel jsem studovat nejen čínskou a hinduistickou literaturu, ale také literaturu sanskrtu a středověké latinské rukopisy, které nejsou známy dokonce ani specialistům, takže se prameny musí hledat v Britském muzeu. Teprve když máte tento aparát paralelismů, můžete začít dělat diagnózy a řiti, že tento sen je organický, a onen nikoli. Dokud si lidé neosvojí toto vědění, jsem pouze čaroděj. Řeknou, že je to un tour de passe - passe. Říkali to ve středověku. Řekli: "Jak můžete vidět, že Jupiter má satelity?" Kdybyste odpověděli, že máte dalekohled, co je to dalekohled pro středověké publikum?

Nemíním se tím nijak chlubit. Jsem vždy zmaten a uveden do rozpaků, když se mne mí kolegové ptají, "Jak určujete takovou diagnózu nebo jak jste dospěl k tomuto závěru?" Odpovídám, "Vysvětlím Vám to, když mi dovolíte vysvětlit, co všechno byste měl vědět, abyste to dokázal pochopit." Zažil jsem to sám, když proslulý Einstein byl profesorem v Curychu. Často jsem ho vídal a bylo to v době, kdy začínal pracovat na své teorii relativity. Byl často u mne doma a já jsem z něho mámil něco o jeho teorii relativity. Nemám nadání na matematiku a měli jste vidět, jaké měl ubožák obtíže, když mi měl relativitu vysvětlit. Nevěděl, jak to má udělat. Když jsem viděl, jak je ztrápený, propadal jsem se čtrnáct stop do země a cítil jsem se úplně malý. Ale jednoho dne se mne zeptal na něco z psychologie. Potom jsem měl revanš.

Speciální vědění je strašná nevýhoda. Zavede vás v jistém ohledu příliš daleko, takže potom už nemůžete vysvětlovat. Musíte mi dovolit hovořit o zdánlivě elementárních věcech, ale jestliže je přijmete, myslím, že pochopíte, proč dělám takové a takové závěry. Je mi líto, že nemáme více času a nemohu vám říci všechno. Když dojdu ke snům, musím se vám vydat napospas a riskovat, že si o mně budete myslet, že jsem úplný blázen, protože nejsem schopen vám předložit všechen historický dokladový materiál, který vedl k mým závěrům. Musel bych citovat kousek po kousku z čínské a hinduistické literatury, středověkých textů a všechny ty věci, které neznáte. Jak byste mohli? Pracuji se specialisty z jiných oblastí vědění a oni mi pomáhají. Byl to například můj zemřelý přítel profesor Wilhelm, sinolog; spolupracoval jsem s ním. Přeložil taoistický text a požádal mne, abych ho komentoval, což jsem z psychologické stránky učinil. Pro sinologa jsem něco hrozně nového, ale to. co on nám má říci, je nové pro nás. Čínští filozofové nebyli žádní pošetilí blázni. Myslíme si, že starověké národy byly zpozdilé, ale ony byly tak inteligentní, jako jsme my. Byly to hrozně inteligentní národy a psychologu se nikdy nemůže dost naučit od starých civilizací, obzvláště z Indie a Číny. Bývalý prezident Britské antropologické společnosti se mne zeptal: "Dovedete pochopit, že tak vysoce inteligentní lidé jako Číňané nemají žádnou vědu?" Odpověděl jsem, "Mají vědu, ale Vy jí nerozumíte. Není založena na principu kauzality. Princip kauzality není jediným principem; je pouze relativní."

Lidé mohou říci: Co je to za blázna, který říká, že kauzalita je jen relativní! Ale podívejte se na moderní fyziku! Východ zakládá své myšlení a hodnocení faktů na jiném principu. My dokonce ani nemáme slovo pro tento princip. Východ má pro něj přirozeně slovo, ale my mu nerozumíme. To východní slovo je tao. Můj přítel McDougall měl jednoho čínského studenta a zeptal se ho, "Co přesně míníte slovem tao? Typicky západní! Číňan vysvětloval, co tao je a on odpověděl. "Pořád ještě nerozumím." Číňan vyšel na balkón a řekl, "Co vidíte?" "Vidím ulici a domy a procházející lidi a projíždějící tramvaje." "A co ještě?" "Je tady kopec." "A ještě?" "Stromy." "Co ještě?" "Fouká vítr." Číňan rozhodil ruce a řekl, "To je tao."

Tady to máte. Tao může být cokoli. Používám jiného slova, abych to označil, ale je dost ubohé. Nazývám to synchronicita. Východní mysl, když pozoruje souhrn faktů, přijímá tento souhrn tak, jak je, ale západní mysl jej dělí na entity, malá množství. Pozorujete například toto přítomné shromáždění lidí a řeknete, "Odkud pocházejí? Proč by se měli sejít?" Východní mysl se o to vůbec nezajímá. Řekne: "Co to znamená, že jsou tito lidé pospolu?" To není problém pro západní mysl. Vás zajímá, odkud jste sem přišli a co tady děláte. Ale východní mysl nikoli; ta se zajímá o společné bytí.

Je to například asi jako takto: stojíte na mořském břehu a vlny vyplaví nějaký starý klobouk, jakousi starou krabici, botu a mrtvou rybu a to všechno tam leží na břehu. Vy řeknete, "Náhoda, nesmysl." Čínská mysl se bude ptát, "Co to znamená, že tyto věci jsou pohromadě?" Čínská mysl experimentuje se společným bytím a setkáním se v pravý okamžik a má experimentální metodu, která není na Západě známá, ale která hraje ve východní filozofii velkou úlohu. Je to metoda předvídání možností a japonská vláda ji dosud používá v politických situacích; byla například použita ve světové válce (pozn. př.: míní se 1. svět. válka). Tato metoda byla formulována r. 1143 před Kristem.

(Z knihy: Analytická psychologie - Její teorie a praxe - str. 66-80)