Diskuse (3)

Dr. Charles Brunton:

Nevím, zda je to slušné ptát se na sny někoho, kdo zde není, ale mám malou dcerku, které je pět a půl roku a nedávno měla dva sny, které ji v noci probudily. První sen měla asi v polovině srpna a řekla mi toto: "Vidím kolo a to se kutálí dolů po cestě a pálí mě." To bylo všechno, co jsem z ní dokázal dostat. Chtěl jsem, aby mi příští den namalovala obrázek, ale nechtěla se tím trápit, tak jsem toho nechal. Druhý sen se jí zdál asi před týdnem a tentokrát to byl "brouk, který mě štípal". To bylo všechno, co jsem o tom byl s to se dovědět. Nevím, zda byste se chtěl k tomu vyjádřit. Jediné, co bych chtěl ještě dodat, je, že zná rozdíl mezi broukem a rakem. Má zvířata velmi ráda.

Profesor Jung:

Musíte uvážit, že je velmi obtížné a nepříliš fair vykládat sny někoho, koho člověk nezná; ale řeknu Vám tolik, kolik se dá poznat ze symboliky, Brouk by měl co činit - podle mého názoru - se sympatickým systémem. Proto bych z tohoto snu uzavíral, že v dítěti probíhají určité zvláštní psychologické procesy, které se dotýkají jeho sympatického systému, a to může vyvolat nějaké útrobní či jiné abdominální poruchy. Nejopatrnější tvrzení, které by se dalo vyslovit, je, že v sympatickém systému se nahromadilo určité množství energie, které způsobuje lehké poruchy. To se také potvrzuje symbolem ohnivého kola. Kolo v jejím snu - jak se zdá - je sluneční symbol a v tantrické filozofii oheň odpovídá tomu, co je označováno jako manipura čakra, která je lokalizována v břiše. (Pozn. př. - odpovídá zhruba solárnímu plexu.) V prodromálních symptomech epilepsie někdy zjistíte představu kola, které se otáčí uvnitř. To rovněž vyjadřuje příznak sympatiku. Obraz otáčejícího se kola nám připomíná kolo, na němž byl ukřižován Ixion. Sen malého děvčátka je archetypický sen, jeden z těch zvláštních archetypických snů, které děti občas mívají.

Vysvětluji tyto archetypické sny u dětí skutečností, že když se začíná rozednívat vědomí, když dítě začíná cítit, že je, stále ještě je blízko původního psychologického světa, ze kterého se právě vynořilo: stavu hlubokého nevědomí. Proto u mnoha dětí zjistíte uvědomovaní si obsahů kolektivního nevědomí, skutečnost, která je v některých východních vírách interpretována jako vzpomínka na dřívější existence. Tibetská filozofie například hovoří o "Bardo" existenci a o stavu ducha mezi smrtí a zrozením. Představa dřívější existence je projekcí psychologického stavu v raném dětství. Velmi malé děti si ještě uvědomují mytologické obsahy, a jestliže tyto obsahy zůstanou vědomé příliš dlouho, hrozí jedinci, že nebude schopen adaptace; je pronásledován neustálou touhou setrvávat nebo se vracet k původní vizi. Tyto zážitky jsou velmi krásně popsány mystiky a básníky.

Ve věku od čtyř do šesti let se obvykle nad těmito zážitky spustí závoj zapomnění. Viděl jsem však případy neobvykle citlivých, éterických dětí, které si mimořádně dobře uvědomovaly tyto psychické skutečnosti a žily svůj život v archetypických snech a nemohly se přizpůsobit. Nedávno jsem viděl případ malého, desetiletého děvčátka, které mělo podivuhodné mytologické sny. Její otec se mnou tyto sny konzultoval. Nemohl jsem mu říci, co si myslím, protože obsahovaly nepříznivou prognózu. Děvčátko za rok zemřelo na infekční chorobu. Nikdy se úplně nenarodilo.

Dr. Leopard F. Browne:

Rád bych profesoru Jungovi položil otázku týkající se interpretace snů, o kterých dnes vyprávěl. Vzhledem k tomu, že pacient nebyl schopen interpretaci přijmout, rád bych věděl, zda by se tato potíž nedala překonat pomocí nějaké variace v technice.

Profesor Jung:

Kdybych měl úmysl být misionářem nebo spasitelem, byl bych použil šikovného triku. Řekl bych pacientovi, "Ano, je to samozřejmě mateřský komplex", a pokračovali bychom v takovém žargonu několik měsíců a snad by se mi ho nakonec podařilo přesvědčit. Ale ze zkušenosti vím, že to není dobré; člověk by neměl podvádět lidi, a to dokonce ani pro jejich dobro. Nechci dostávat lidi lstí z jejich pomýlené víry. Snad to bylo pro toho muže lepší, že dopadl špatně, než aby byl zachráněn špatnými prostředky. Nikdy lidem nebráním. Když někdo řekne, "Spáchám sebevraždu, když...", řeknu: "Je-li to Váš úmysl, pak nemám námitek."

Dr. Browne:

Měl jste nějaké důkazy, že symptomy horské nemoci byly vyléčeny?

Profesor Jung:

Pacient ztratil svou neurózu tím, že klesl v životě. Ten muž nepatřil do výšky 6000 stop; patřil níž. Místo toho, aby byl neurotický, stal se méněcenným, inferiorním. Jednou jsem hovořil v Americe s vedoucím velké instituce pro výchovu kriminálních dětí a on mi sdělil velmi zajímavou zkušenost. Mají dvě kategorie dětí. Většina z nich, když přijde do ústavu, se cítí mnohem lépe, vyvíjejí se velmi dobře a normálně a nakonec vyrostou ze všeho, co bylo původem jejich zla. Děti druhé kategorie, menšina, se stávají hysterickými, když se snaží být hodné a normální. To jsou rození zločinci, které nemůžete změnit. Jsou normální, když dělají zle. My se také necítíme úplně dobře, když se chováme bezvadně, bezúhonně, cítíme se mnohem lépe, když děláme také trochu zle. Je to proto, že nejsme dokonalí. Hinduisté, když staví chrám, nechají jeden roh nedokončený; jen bohové mohou udělat něco dokonalého, člověk to nedokáže nikdy. Je mnohem lepší vědět, že člověk není dokonalý, pak se člověk cítí mnohem lépe. Tak je to i s těmito dětmi a tak je tomu i s našimi pacienty. Je nesprávné dostávat lidi podvodem z jejich osudu a pomáhat jim, aby se překračovali za svou úroveň. Má-li to člověk v sobě, aby se adaptoval, pomozte mu všemi prostředky; ale je-li to skutečně jeho úkol neadaptovat se, pomozte mu všemi prostředky, aby adaptován nebyl, protože potom je to s ním v pořádku. Jaký by byl svět, kdyby všichni lidé byli adaptováni? Bylo by to nudné k nevydržení. Musí existovat nějací lidé, kteří se chovají špatně; hrají pro normální lidi roli obětních beránků a jsou předmětem jejich zájmu. Pomyslete jen, jak jste vděčni detektivním románům a novinám, takže můžete říct, "Chvála bohu, já nejsem ten chlápek, který spáchal ten zločin, jsem naprosto nevinné stvoření." Cítíte uspokojení, protože zlí lidé to udělali za vás. To je hlubší význam skutečnosti, že Kristus jako Vykupitel byl ukřižován mezi dvěma zloději. Tito zloději byli svým způsobem rovněž vykupiteli lidstva, byli obětními beránky.

Otázka:

Rád bych se něco zeptal na psychologické funkce, pokud to není vracení se příliš nazpátek. Když jste včera večer odpovídal na jednu otázku, řekl jste, že neexistuje kritérium k posouzení toho, zda některá ze čtyř funkcí je sama o sobě lepší, a dále jste řekl, že všechny čtyři funkce by měly být stejně diferencované, aby bylo možno dosáhnout plného a adekvátního poznání světa. Myslíte tedy, že je možné v kterémkoli daném případě, aby byly všechny čtyři funkce stejně diferencované nebo se toho dá dosáhnout vzděláním?

Profesor Jung:

Nevěřím, že je to lidsky možné diferencovat stejně všechny čtyři funkce, jinak bychom byli dokonalí jako Bůh, a to se jistě nestane. Vždy bude kaz v krystalu. Nikdy nemůžeme dosáhnout dokonalosti. Navíc, kdybychom dokázali rovnoměrně diferencovat ty čtyři funkce, udělali bychom z nich jen funkce vědomě použitelné. Pak bychom ztratili nejcennější spojení s nevědomím prostřednictvím nižší, podřízené, méněcenné funkce, která je vždy tou nejslabší; jedině prostřednictvím své slabostí a neschopnosti jsme spojeni s nevědomím, s nižším světem instinktů a se svými bližními. Naše ctnosti nám pouze umožňují být nezávislými. Zde nikoho nepotřebujeme, zde jsme králi; ale ve své méněcennosti jsme spojeni s lidstvem stejně jako se světem našich instinktů. Nebyla by to dokonce ani žádná výhoda mít všechny funkce dokonalé, protože takový stav by končil naprostou povznesenou nezúčastněností. Netoužím bláznivě po dokonalosti. Mou zásadou je: nebuďte probůh dokonalí, ale snažte se být za každou cenu úplní, ať to znamená cokoliv.

Otázka:

Smím se zeptat, co to znamená být úplný? Rozvedl byste to více?

Profesor Jung:

Něco musím přenechat také Vašemu vlastnímu duševnímu snaženi. Je to určitě svrchovaně zábavné podnikání například cestou domů přemýšlet o tom, co to může znamenat být úplný. Neměli bychom připravoval lidi o požitek z odhalení něčeho. Být úplný (celý) je velmi obrovský problém a vyprávět o tom je zábavné, ale hlavní věcí je být úplným (celým).

Otázka:

Jak se do Vašeho schématu hodí mystika?

Profesor Jung:

Do jakého schématu?

Odpověď:

Do schématu psychologie a psýché.

Profesor Jung:

Měl byste samozřejmě definovat, co myslíte pod pojmem mystika. Předpokládejme, že myslíte lidi, kteří mají mystické zkušenosti. Mystici jsou lidé, kteří mají zvláště jasné zážitky procesů kolektivního nevědomí. Mystická zkušenost je zážitek archetypů.

Otázka:

Existuje nějaký rozdíl mezi archetypickými formami a mystickými formami?

Profesor Jung:

Nedělám mezi nimi žádný rozdíl. Když studujete fenomenologii mystické zkušenosti, narazíte na některé velmi zajímavé věci. Například vy všichni víte, že naše křesťanské nebe je maskulinní nebe a že ženský prvek je pouze tolerován. Matka Boží není božská, je jen nejsvětější; prosí za nás u trůnu Boha, ale není součástí Božství. Nepatří ke Trojici. Někteří křesťanští mystici mají jinou zkušenost: My například máme švýcarského mystika, je to Niklaus von der Fliie. On zažil Boha a Bohyni. A potom to byl mystik třináctého století, Guillaume de Diguileville, který napsal Pélerinage de l'áme de Jésus Christ. Stejně jako Dante i on měl vizi nejvyššího ráje jako "le ciel d'or", a tam na trůně tisíckrát jasnějším než slunce seděl le Roi, kterým je Bůh sám a vedle něho na křišťálovém trůně hnědavé barvy la Reine, pravděpodobně Země. (Pozn. př.: Pelerinage... = Putování duše Ježíše Krista; le ciel d'or = zlaté nebe, le Roi = Král, la Reine = Královna.) Toto je vize mimo ideu Trojice, mystický zážitek archetypického charakteru, který zahrnuje ženský princip. Trojice je dogmatický obraz založený na archetypu výlučně maskulinní povahy. V rané Církvi byla gnostická interpretace Ducha svatého jako ženského prohlášena za kacířství.

Dogmatické obrazy, jako je Trojice, jsou archetypy, z nichž se 'staly abstraktní ideje. Ale uvnitř Církve existuje spousta mystických prožitků, jejichž archetypický charakter je dosud viditelný. Proto někdy obsahují kacířský nebo pohanský prvek. Vzpomeňte si například na sv. Františka z Assisi. Jen díky velké diplomatické obratnosti papeže Bonifáce VIII. mohl být sv. František asimilován do Církve. Abyste pochopili potíže, stačí jen pomyslet na jeho vztah ke zvířatům. Zvířata, stejně jako celá příroda, byla pro Církev tabu. Přesto existují posvátná zvířata, jako beránek, holubice a v rané Církvi ryba, které jsou uctívány.

Otázka:

Vyjádřil by profesor Jung svůj názor na psychologické rozdíly mezi disociací u hysterie a disociací u schizofrenie?

Profesor Jung:

U hysterie jsou disociované osobnosti stále ještě v určitém vzájemném vztahu, takže vždy získáváte dojem celé osoby. U hysterického případu můžete navázat raport, dostáváte citovou reakci od celé osoby' Existuje jen povrchní rozdělení mezi určitými paměťovými oddíly. ale bazální osobnost je vždy přítomná. V případě schizofrenie tomu tak není. Zde se setkáváte jen s fragmenty, nikdy to není celek. Proto máte-li přítele nebo příbuzného, kterého jste dobře znali a který onemocní touto duševní chorobou, dostanete hrozný šok, když jste konfrontováni s fragmentární osobností, která je úplně roztříštěná. Můžete pojednou jednat jen s jedním fragmentem; je to jako střepina skla. Necítíte již kontinuitu osobnosti. Zatímco u hysterického případu si myslíte: kdybych jen mohl odstranit ten druh podivínství nebo určitý somnambulismus, potom bychom tu měli celost osobnosti. Ale u schizofrenie je to hluboká disociace osobnosti; fragmenty se nemohou dát dohromady.

Otázka:

Existují ještě nějaké přesnější psychologické pojmy, kterými se dá vyjádřit tento rozdíl?

Profesor Jung:

Existují určité hraniční případy, u nichž můžete sešit části dohromady jestliže dokážete reintegrovat ztracené obsahy. Povím Vám o jednom případu, který jsem měl. Jedna žena byla dvakrát v ústavu pro choromyslné s typickou schizofrenní atakou. Když ji přivedli ke mně, dařilo se jí již lépe, ale stále ještě byla v halucinatorním stavu. Viděl jsem, že je možné dosáhnout na odštěpené části. Tak jsem s ní začal probírat každý detail jejích zážitků, které měla v léčebně; prošli jsme všechny hlasy a všechny iluze a vysvětlil jsem jí každý fakt tak, že je dokázala spojit se svým vědomím. Ukázal jsem jí, jaké to byly nevědomé obsahy, steré se vynořily během její duševní choroby, a protože byla inteligentní osoba, dal jsem jí číst knihy, takže získala spoustu znalostí, hlavně mytologické poznatky, pomocí nichž si mohla dát dohromady tyto části sama. Samozřejmě, že zde pořád byla křehká pásma, a kdykoli měla ~ novou vlnu dezintegrace, řekl jsem jí, aby se pokusila nakreslit nebo namalovat obraz oné zvláštní situace, aby měla obraz sebe samé v celostí, což objektivizovalo její stav, a tak to dělala. Přinášela mi hodně obrázků, jež udělala a které jí pomohly, kdykoli cítila, že se opět rozpadává. Tímto způsobem jsem ji udržoval nad vodou asi dvanáct let a neměla již žádné ataky, které by nutně vedly k její izolaci v ústavu. Vždy se dokázala atakám vyhnout tím, že objektivizovala jejich obsahy.     Navíc mi řekla, že když takový obrázek udělala, vzala si své knížky a přečetla si kapitolu o jeho hlavních rysech, aby jej uvedla do obecné souvislosti s lidstvem, s tím, co lidé vědí, s kolektivním vědomím a potom se opět cítila v pořádku. Řekla, že se cítí adaptovaná, a nebyla již nadále vydána na milost kolektivnímu nevědomí.

Jak si sami dovedete představit, nejsou všechny případy tak přístupné jako tento. V zásadě nedovedu schizofrenii vyléčit. Příležitostně za velmi příhodných okolností jsem schopen syntetizovat fragmenty. Ale dělám to nerad, protože je to příšerně obtížná práce.

(Z knihy: Analytická psychologie - Její teorie a praxe - str. 104-112)