Diskuse (4)

Dr. David Yellowlees:

Nemusím snad poznamenávat, že se nebudu pokoušet diskutovat o ničem, co bylo dnes večer řečeno. Všichni jsme rádi, že nám profesor Jung, dal tak mimořádně fascinující výklad svých vlastních názorů, než aby ztrácel čas spornými záležitostmi. Ale myslím si, že někteří z nás by byli vděčni, kdyby vzal v úvahu, že snad nepřistupujeme k psychologii s psychoterapii postupy výlučně z freudovských pozic, ale v souladu s určitými základními zásadami, s nimiž je spojeno Freudovo jméno, i když on možná není jejich původcem. Jsme velmi vděčni profesoru Jungovi, že nám poskytl - jak doufáme - širší pohled. Někteří z nás dávají přednost tomuto pohledu a možná, že by nám freudovci byli s to proč. Ale včera večer se vynořila otázka týkající se vztahu mezi koncepcí nevědomí, kterou nám předložil profesor Jung, a Freudovou koncepcí a myslím, zda by byl profesor Jung tak laskav a mohl nám tomto ohledu trochu pomoci. Vím dobře, že si ho možná vysvětluji špatně, ale dojem, který jsem měl v úterý večer, byl téměř takový, jako kdyby řekl, že on se zabýval fakty, kdežto Freud teoriemi. Ví právě tak dobře jako já, že tato odvážná věta vyžaduje skutečně amplifikaci, a přál bych si, kdyby nám mohl například říci, co bychom měli dělat z terapeutického hlediska, když máme před sebou pacienta, který spontánně produkuje to, co bych nazval freudovským materiálem, a jak dalece bychom měli považovat Freudovy teorie jednoduše za teorie ve světle důkazů, které mohou být prokázány takovým materiálem, jakým je infantilní fixace libida - orální, anální, falická atd. Kdyby se mohl profesor Jung trochu vyjádřit, aby nám poskytl určitý druh vztahu, byli bychom velmi vděčni.

Profesor Jung:

Řekl jsem vám na začátku, že nechci být kritický. Pouze Vám chci ukázat, jaké je moje stanovisko, jak já pohlížím na psychologický materiál a předpokládám, že když vyslechnete můj příspěvek, budete sami schopni rozhodovat o těchto otázkách a o tom, nakolik budete chtít následovat Freuda, nakolik Adlera nebo mne nebo já nevím koho. Přejete-li si, abych osvětlil otázku vztahu k Freudovi, učiním tak celkem rád. Začínal jsem zcela na Freudových pozicích. Dokonce jsem byl považován za jeho nejlepšího žáka. Výborně jsem si s ním rozuměl až do té doby, než mne napadla myšlenka, že určité věci jsou symbolické. Freud s tím nehodlal souhlasit a identifikoval svoji metodu s teorií a teorii s metodou. To je nemožné, nemůžete ztotožňovat nějakou metodu s vědou. Řekl jsem, že vzhledem k těmto věcem nemohu pokračovat v publikování Jahrbuchu a odstoupil jsem.

Jsem si ale naprosto dobře vědom Freudových zásluh a nechci je zmenšovat. Vím, že to, co říká Freud, platí u mnoha lidí a domnívám se, že tito lidé mají přesně ten druh psychologie, který on popisuJe. Adler, který má zcela odlišné názory, má také spoustu následovníků a jsem přesvědčen, že mnoho lidí má adlerovskou psychologii. Mám také následovníky - ne tolik jako Freud - a ti se skládají převážně z lidi. kteří mají mou psychologii. Považuji svůj příspěvek k psychologii za své osobní vyznání. Je to má osobní psychologie, můj předsudek, že vidím psychologická fakta tak, jak je vidím. Připouštím, že vidím věci takovým a takovým způsobem. Ale očekávám, že Freud a Adler udělají totéž a přiznají, že jejich myšlenky jsou jejich subjektivním hlediskem. Tak dalece, jak připustíme své osobní předsudky, skutečně přispíváme k objektivní psychologii. Nemůžeme si pomoci, abychom nebyli zaujati svými předky, kteří se chtějí dívat na věci určitým způsobem a tak máme instinktivně určitá hlediska. Byl bych neurotický, kdybych viděl věci jinak, než jak mi říkají mé instinkty; můj had - jak říkají primitivové by byl úplně proti mně. Když Freud říkal určité věci, můj had s tím nesouhlasil. A já se dávám cestou, kterou mi předepisuje můj had, protože je pro mě dobrá. Ale mám pacienty, se kterými musím dělat freudovskou analýzu a musím se zabývat všemi detaily, které Freud správně popsal. Mám jiné případy, které mne nutí k Adlerovu stanovisku, protože mají mocenský komplex. Lidé, kteří mají schopnost se adaptovat a jsou úspěšní, inklinují spíše k tomu, aby měli freudovskou psychologii, protože člověk v tomto postavení hledá uspokojení svých tužeb, žádostí, přání, zatímco člověk, který nebyl úspěšný, nemá žádný čas myslet na svá pří[ní. Má pouze jedinou touhu, totiž aby uspěl a bude mít adlerovskou psychologii, protože člověk, který vždycky spadne na druhé místo si rozvine mocenský komplex.

Nemám žádný mocenský komplex v tomto smyslu, protože jsem byl poměrně úspěšný a téměř v každém ohledu jsem byl schopen se adaptovat. Když se mnou bude nesouhlasit celý svět, je mi to naprosto lhostejné. Mám docela dobré místo ve Švýcarsku, mám se dobře a když nikoho netěší mé knihy, tak mne těší. Neznám nic lepšího než být ve své knihovně a když ve svých knihách udělám nějaké objevy, je to báječné. Nemohu říci, že mám freudovskou psychologii, protože jsem nikdy neměl takové obtíže, pokud jde o své touhy. Jako chlapec jsem žil na venkově a bral jsem věci velmi přirozeně a přirozené i nepřirozené věci, o kterých mluví Freud, nebyly pro mě zajímavé. Hovořit o incestním komplexu mě prostě otravuje až k pláči. Ale vím přesně, jak bych ze sebe udělal neurotika: kdybych říkal něco nebo věřil něčemu, co mi není vlastní. Říkám, co vidím, a když se mnou někdo souhlasí, těší mne to, a když někdo nesouhlasí, je mi to lhostejné. Nemohu se připojit ani k adlerovskému ani k freudovskému vyznání. Mohu souhlasit jen s jungovským vyznáním, protože takovým způsobem vidím věci, i když na celém světě neexistuje jediná osoba, která by mé názory sdílela. Jediná věc, ve kterou doufám, je, že vám poskytnu některé zajímavé myšlenky a ukážu vám, jak se já s věcmi vypořádávám.

Je pro mne vždy zajímavé vidět nějakého řemeslníka při práci. Jeho zručnost tvoří kouzlo řemesla. Psychoterapie je řemeslo a já zacházím svým individuálním způsobem - velmi skromným způsobem, který neukazuje nic zvláštního - s věcmi, s kterými mám co činit. Ne že bych na okamžik věřil, že mám absolutní pravdu. Nikdo nemá absolutní pravdu v psychologických záležitostech. Nikdy nezapomínejte, že v psychologii prostředky, kterými posuzujete a pozorujete psýché.je psýché sama. Slyšeli jste někdy o kladivu, které bije samo sebe? V psychologii je pozorovatel pozorovaným. Psýché není jen objektem, ale také subjektem naší vědy. Takže vidíte, je to circulus vitiosus, bludný kruh, a musíme být velmi skromní. To nejlepší, co můžeme v psychologii očekávat, je, že každý vyloží své karty na stůl a připustí: "Přistupuji k věcem takovým a takovým způsobem a vidím věci tak a tak." Pak můžeme záznamy srovnávat.

Vždy jsem srovnával své záznamy s Freudem a Adlerem. Moji žáci napsali tři knihy, ve kterých se pokusili podat přehled těchto tří hledisek. Nikdy jste to neslyšeli z té druhé strany. To je náš švýcarský' temperament. Jsme liberální a snažíme se vidět věci bok po boku společně. Z mého hlediska je nejlepší říci, že zřejmě existují tisíce lidí, kteří mají freudovskou psychologii, a tisíce lidí, kteří mají adlerovskou psychologii. Někteří hledají uspokojení tužeb a někteří jiní naplněni moci a jiní zase chtějí vidět svět takový, jaký je, a nechat věci na pokoji. Nechceme nic měnit. Svět je dobrý takový, jaký je.

Existuje mnoho různých psychologií. Jistá americká univerzita vydává rok co rok svazek psychologií roku 1934, 1935 a tak dále. V psychologii je totální chaos, takže neberte psychologické teorie tak strašně vážně. Psychologie není náboženská víra, ale hledisko, a když to vezmeme lidsky, jsme snad schopni jeden druhého pochopit. Připouštím, že někteří lidé mají sexuální obtíže a jiní mají zase jiné problémy. Já mám převážně jiné problémy. Nyní máte jakousi představu, jak se na věci dívám. Mým problémem je zápasit s velkým netvorem historické minulosti, s velkým hadem staletí, s břemenem lidského ducha, s problémem křesťanství. Bylo by mnohem jednodušší, kdybych nic nevěděl; ale vím toho příliš mnoho prostřednictvím svých předků a své vlastní výchovy. Jiní lidé se takovými problémy nezneklidňují, nestarají se o historická břemena, která na nás navršilo křesťanství. Existují však lidé, kteří se znepokojují velkou bitvou mezi přítomností a minulostí či budoucností. Je to nesmírný lidský problém. Určití lidé dělají historii a jiní si stavějí domeček na předměstích. Mussoliniho případ není vyřešen tím, že se řekne, že má mocenský komplex. Zabývá se politikou, a to je jeho život a smrt. Svět je obrovský a neexistuje jen jedna teorie, která by vysvětlovala všechno.

Pro Freuda je nevědomí hlavně schránkou pro potlačené věci. Dívá se na ně z rohu dětského pokoje. Pro mne je to obrovské historické skladiště. Připouštím, že mám také dětský pokoj, ale ten je malý ve srovnání s rozlehlými prostory historie, které byly pro mne od dětství zajímavější než dětský pokoj. Takových lidí, jako jsem já, existuje mnoho; v tomto ohledu jsem optimistický. Kdysi jsem si myslel, že lidé jako já neexistují; bál jsem se, že myslet tak, jak jsem myslel, je megalomanie. Potom jsem našel řadu lidí, kteří zapadali do mého hlediska a byl jsem spokojen, že možná reprezentuji menšinu lidí, jejichž základní psychologické skutečnosti jsou vyjádřeny více či méně šťastně mou formulací; a když dostanete tyto lidi do analýzy, zjistíte, že nesouhlasí s Freudovým nebo Adlerovým hlediskem, nýbrž s mým. Byl jsem pokárán za svou naivitu. Když si nejsem pacientem jist, dám mu Fredovy a Adlerovy knihy a řeknu, "Vyberte si", v naději, že se dostaneme na správnou cestu. Někdy jsme na špatné cestě. Zpravidla lidé, kteří dosáhli určité Zralosti a kteří jsou filozoficky disponovaní a jsou poměrně úspěšní ve větě a nejsou příliš neurotičtí, souhlasí s mým hlediskem. Ale z toho, co vám zde předkládám, nesmíte usuzovat, že vždycky vyložím karty na stůl a řeknu pacientovi všechno, o čem jsem se vám zde zmiňoval. Čas by mi nedovolil, abych se pouštěl do všech těch detailů interpretace. Ale některé případy vyžadují získat velké množství znalostí a jsou vděčny, když vidí cestu, jak rozšířit své hledisko.

Nemohu říci, kde bych mohl nalézt nějaký společný základ s Freudem, když určitou část nevědomí nazývá Id. Proč tomu dávat takové zvláštní, podivné jméno? Je to nevědomí a je to něco, co neznáme. Proč tomu říkat Id? Samozřejmě rozdílnost temperamentu způsobuje rozdílný pohled. Nikdy jsem se nedovedl přimět k tomu, abych se tak strašně zajímal o tyto sexuální případy. Tyto případy jistě existují, jsou lidé s neurotickým sexuálním životem a musíte s nimi probírat sexuální záležitosti, až se jim z toho dělá zle, a vy se dostanete z té nudy. Přirozeně s mým temperamentovým postojem doufám proboha, že se přes tyto věci dostaneme co nejrychleji. Jsou to neurotické krámy a žádná rozumná normální osoba o tom tak dlouho nemluví. Není přirozené setrvávat u takových věcí. Primitivové jsou vůči nim velmi rezervovaní. O sexuálním styku se vyjadřují náznakem slovem, které je ekvivalentem "psst" (tiše. Sexuální věci jsou pro ně tabu, stejně jako jsou opravdu pro nás, jestliže jsme přirození. Ale tabuizované věci a místa, která jsou tabu, jsou vždy vhodná k tomu, aby byly schránkami pro všelijaké druhy projekcí. A tak se tam velmi často skutečný problém vůbec nedá najít a nenajde. Spousta lidí dělá zbytečné obtíže kolem sexu, zatímco jejich skutečné problémy jsou zcela odlišné povahy.

Jednou za mnou přišel mladý muž s nutkavou neurózou. Přinesl mi svůj rukopis o stočtyřiceti stranách podávající kompletní freudovskou analýzu svého případu. Byla naprosto dokonalá podle pravidel, mohla by být publikována v Jahrbuchu. Řekl, "Přečetl byste si to a řekl mně, proč nejsem vyléčen, ačkoli jsem udělal kompletní psychoanalýzu?" Řekl jsem, "To jste udělal a já tomu také nerozumím. Podle všech pravidel umění byste měl být vyléčen, ale když říkáte, že nejste, musím Vám věřit." Opakoval, "Proč jsem se nevyléčil, když mám úplný vhled do struktury své neurózy?" Řekl jsem, "Nemohu kritizovat Vaši disertační práci. Celá věc je podivuhodně dobře znázorněna. Zbývá pouze jedna, možná úplně pošetilá otázka: nezmínil jste se o tom, odkud pocházíte a kdo jsou Vaši rodiče. Říkáte, že jste strávil minulou zimu na Riviéře a léto ve Sv. Mořici. Vybíral jste si velmi opatrně své rodiče?" "Vůbec ne." "Tak máte nějaký výborný obchod a vyděláváte pěknou spoustu peněz." "Ne, nemohu vydělávat peníze." "Pak máte velký majetek od nějakého strýčka?" "Ne." "Tak odkud pocházejí ty peníze?" Odpověděl, "Mám určitou dohodu. Mám přítele, který mi dává peníze." Řekl jsem, "To musí být báječný přítel", a on odpověděl. ..Je to žena." Byla mnohem starší než on, bylo jí šestatřicet, byla to učitelka na základní škole s malým platem, která se jako stará panna zamilovala do chlapíka, kterému bylo osmadvacet. Žila o chlebě a mléce, aby on mohl strávit zimu na Riviéře a léto ve Sv. Mořici. Řekl jsem, "A Vy se ptáte, proč jste nemocný?" Řekl, "Ach, Vy máte moralistické hledisko, to není vědecké." Řekl jsem, "Peníze ve Vaší kapse jsou peníze ženy, kterou podvádíte." Řekl, "Ne, na tom jsme se dohodli. Měl jsem s ní vážný rozhovor a to není vůbec předmětem diskuse, že od ní dostávám ty peníze." Řekl jsem, "Předstíráte sám sobě, že to nejsou její peníze, ale Vy z nich žijete a to je amorální. To je příčinou Vaší nutkavé neurózy." Je to samozřejmě naprosto nevědecké hledisko, ale jsem přesvědčen, že si svou neurózu zaslouží a bude ji mít až do posledního dne svého života, když se bude chovat jako prase.

Dr. T. A. Ross:

Nevyšlo to najevo v analýze?

Profesor Jung:

Odešel okamžitě pryč, tvářil se jak pánbůh a myslel si, "Dr. Jung je pouze moralista, a ne vědec. Na kohokoli jiného by zapůsobil zajímavý případ, místo toho, aby hledal jednoduché věci." Páchá zločin a krade celoživotní úspory počestné ženy, aby si mohl užívat. Ten chlapík patří do vězení a jeho nutkavá neuróza mu takové vězení poskytuje.

Dr. P. W. L. Camps:

Jsem obyčejný praktický lékař, nejsem psycholog a mohl bych být označen jako domek na předměstí. Jsem zde outsider. První večer jsem myslel, že nemám právo zde být; druhý večer jsem zde byl zase; třetí večer jsem byl rád, že jsem tady a čtvrtý večer jsem v bludišti mytologie. Rád bych se něco zeptal ohledně včerejšího večera. Byli jsme propuštěni s myšlenkou, že dokonalost je tím nejvíce nežádoucím a úplnost, celost je konec a cíl existence. Spal jsem minulou noc zdravě, ale cítím, že jsem utrpěl etický šok. Možná nejsem natolik obdařen intelektem a byl to také intelektuální šok. Profesor Jung se prohlašuje za deterministu nebo fatalistu. Poté, co analyzoval mladého muže, který odešel zklamán a potom zkrachoval, profesor Jung cítil, že by to bylo jen v pořádku, že se zhroutil. Předpokládám, že vy jako psychologové se snažíte léčit lidi a máte smysl života nejen pouze v tom, že se snažíte hovět svým zájmům, ať je to mytologie nebo studium lidské povahy. Chcete se dostat k základu lidské povahy a snažíte se vybudovat ji k něčemu lepšímu.

S největším zájmem jsem naslouchal jednoduchým anglickým výrazům profesora Junga a měl jsem z nich potěšení. Byl jsem zmaten veškerou tou novou terminologií. Bylo pro mne nesmírně poučné jako pro obyčejného jedince slyšet o vnímání a myšlení, cítění a intuici k čemuž se snad může přidat ještě X pro něco jiného.

Ale myslím, že jsme neslyšeli nic o tom, kde se vyvíjí vědomí nebo spíše kde se vyvíjí nevědomí dítěte. Obávám se, že jsme neslyšeli dost o dětech. Rád bych se profesora Junga zeptal, kde se nevědomí dítěte stává vědomím. Také bych rád věděl, jestli nejsme příliš zaváděni tou spoustou diagramů, bariér, Ego, ld a ostatních věcí, které jsem viděl zobrazeny; zda bychom nemohli vylepšit tyto diagramy tím, že bychom měli stupňování stadií.

Jak již profesor Jung upozornil, zdědili jsme tváře, oči a uši a existuje množství tváří a v psychologii existuje také množství typů. Není rozumné předpokládat, že existuje nesmírná možnost rozmanitostí, variant založených na tomto dědictví, že jsou určitým druhem sítě, jako by to bylo jakési síto, které bude přijímat dojmy a Vybírat je v nevědomých letech během raného života a přesáhne později do vědomi? Rád bych se profesora Junga zeptal, zda tyto myšlenky letěly myslí takového vynikajícího psychologa, jakým je - podle mého názoru největšího psychologa - dnes večer?

Profesor Jung:

Po této přísné výtce za nemorálnost dlužím vysvětlení svých včerejších cynických poznámek. Nejsem zas tak úplně špatný. Snažím se přirozeně udělat vše, co je v mých silách, pro své pacienty, ale v psychologii je velmi důležité, aby se lékař nesnažil o vyléčení za každou cenu. Člověk musí být nesmírně opatrný, aby pacientovi nevnucoval svou vlastni vůli a přesvědčení. Musíme mu poskytnout určitou míru svobody. Nemůžete lidi vyrvat, vytrhnout z jejich vlastního osudu, právě tak jako v medicíně nemůžete vyléčit pacienta, když ho příroda určila k smrti. Někdy je to skutečně otázka, zda je vám dovoleno zachránit člověka před osudem, kterému se musí podrobit v zájmu svého dalšího vývoje. Nemůžete určitým lidem zabránit v tom či uchránit je před tím, aby neudělali příšerný nesmysl, protože je to v jejich povaze. Když jim ji vezmu, nemají z toho žádný prospěch. Získáme prospěch a psychologický vývoj jen tehdy, když přijímáme sami sebe takové, jací jsme a tím, že jsme natolik opravdoví, že žijeme životy, které nám byly svěřeny. Naše hříchy, chyby a omyly jsou pro nás potřebné, jinak jsme připraveni o nejcennější popudy k vývoji. Když nějaký člověk odejde poté, co slyšel něco, co by mohlo změnit jeho vnitřní stav a nevěnuje tomu pozornost, nevolám ho zpět. Můžete mě obvinit, že nejsem křesťanský, ale já na to nedbám. Jsem na straně přírody. Stará čínská Kniha moudrostí praví: Mistr to říká jednou." Neutíká za lidmi, není to dobré. Ti, kdož to mají slyšet, porozumí a ti, jimž není dáno to pochopit, nebudou slyšet.

Měl jsem dojem, že mé publikum se skládá hlavně z psychoterapeutů. Kdybych býval věděl, že jsou zde přítomni i lékaři, vyjadřoval bych se zdvořileji. Ale psychoterapeuti porozumí. Freud - abychom citovali mistrova vlastní slova - říká, že není dobré snažit se o vyléčení za každou cenu. Často mi to opakoval a má pravdu.

Psychologické pravdy jsou dvousečné, a cokoli řeknu, může být použito takovým způsobem, že to může způsobit největší zlo, největší zpustošení a nesmysl. Není ani jediného výroku, který jsem pronesl, jenž nebyl překroucen v opak. Proto na žádné své výpovědi netrvám. Můžete ji přijmout, ale když ji nepřijmete, je to v pořádku. Můžete mě pro to hanět, ale já důvěřuji v to, že v každém je vůle žít, a ta mu pomůže zvolit si věc, která je pro něho správná. Když léčím nějakého člověka, musím být mimořádně opatrný, abych ho nesrazil k zemi svými názory nebo svou osobnosti, protože on musí bojovat svůj osamělý zápas životem a musí být schopen spoléhat se na svou, možná velmi neúplnou broj a důvěřovat ve svůj, možná velmi nedokonalý cíl. Když řeknu, o není dobré a mělo by to být lepší," připravuji ho 0 odvahu. Musí orat své pole pluhem, který možná není dobrý; můj je snad lepši, ale k čemu je mu to dobré? On nemá můj pluh, mám ho já a on si ho nemůže půjčit; musí používat své vlastní, možná velmi nedokonalé nástroje a musí pracovat se svými zděděnými schopnostmi, ať jsou jakékoli Pomáhám mu, samozřejmě, mohu například říci "Vaše myšlení je naprosto dobré, ale snad byste se mohl zlepšit v jiném ohledu." Když to nechce slyšet, nebudu naléhat, protože nechci, aby se odchýlil.

Dr. Marion Mackenzieová:

Stejným způsobem, jakým nebyl zavolán zpět ten bohatý mladý muž, ale odešel pryč pln starostí?

Profesor Jung:

Ano, to je stejný postup. Kdybych měl říci člověku, "Neměl byste odcházet," nikdy by se nevrátil. Musím říci, "Dělejte si to po svém." Potom mi bude důvěřovat. Co se týče dětí, bylo v posledních desetiletích kolem dětí tolik rozruchu, že se často na přednášce škrábu na hlavě a říkám si, "Copak jsou všichni porodní báby nebo chůvy?" Neskládá se svět většinou z rodičů a prarodičů? Dospělí mají problémy. Nechte chudáky děti na pokoji. Tahám za uši matku, a ne dítě. Rodiče způsobují neurózy dětí. Je určitě zajímavé provádět výzkumy vývoje vědomí. Počátek vědomí je plynulý stav a nemůžete říci, kdy se ďítě stalo skutečně vědomým a kdy se ještě nestalo. Ale to patří do zcela jiné kapitoly, do psychologie životních stadií. Existuje psychologie dětství, která spočívá jasně v psychologii příslušných rodičů; psychologie od dětství do puberty, psychologie puberty; psychologie mladého člověka, dospělého pětatřicetiletého člověka, psychologie druhé poloviny života, člověka ve stáří. Je to věda sama o sobě a nemohl bych to ani dost dobře všechno obsáhnout. Mám velké potíže, když mám objasnit jeden jediný sen. Věda je velká. Je to, jako kdybyste očekávali od fyzika, když hovoří o teorii světa, aby zároveň objasnil celou mechaniku. Je to jednoduše nemožné. Psychologie není nějaký úvodní kurs pro chůvy; je to velmi vážná věda a pozůstává z hromady poznatků, takže byste ode mne neměli očekávat příliš mnoho. Zabývám se jak nejlépe dovedu svou oblastí - snažím se vypořádat se se sny a něco vám o nich říci a přirozeně nemohu splnit všechna očekávání.

Co se týče otázky dokonalosti: snažit se o dokonalost je velký ideál. Ale já říkám, Splň raději něco, co jsi schopen splnit, než abys běžel za něčím, co nikdy nedosáhneš. Nikdo není dokonalý. Vzpomeňte si na rčení: "Nikdo není dobrý, jedině Bůh" a nikdo také nemůže být. Je to iluze. Můžeme se jen skromně snažit, abychom splnili sami sebe a byli úplnými lidskými bytostmi, jak jen to je možné a i to nám dá dost námahy.

Dr. Eric B. Sfrauss:

Má profesor Jung v úmyslu publikovat důvody, které ho přivedly k identifikaci určitých archetypických symbolů s fyziologickými procesy?

Profesor Jung:

Případ, o kterém se zmiňujete, mi byl předložen Dr. Daviem a on ho poté publikoval bez mého vědomí.°) Nepřeji si hovořit více o tomto vztahu, protože ještě necítím pevnou půdu pod nohama. Otázky diferenciální diagnózy mezi organickou nemocí a psychologickými symboly jsou velmi složité a raději o tom nebudu nyní vůbec hovořit.

Dr. Strauss:

 Ale vaše diagnóza byla udělána podle faktů ze snu?

 Profesor Jung:

Ano, protože organická porucha narušovala duševní funkce. Byla m vážná deprese a pravděpodobně závažná porucha sympatického nervového systému.

Dr. H. Crichten-Mlller:

Zítra je poslední seminář a je tu jeden bod, který nás zajímá a o němž se ještě nehovořilo. Je to obtížný problém přenosu. Zajímalo by mne, zda by profesor Jung považoval za vhodné sdělit nám zítra svůj názor aniž by se zabýval jinými školami - na přenos a jak s ním správně zacházet?

(Z knihy: Analytická psychologie - Její teorie a praxe - str. 133-144)