Poznámky překladatelů

Ke vzniku "Tavistockých přednášek" C. G. Junga

Tavistocké přednášky konal C. G. Jung v roce 1935 na Tavistock Clinic v Londýně asi pro 200 posluchačů z řad anglických psychiatrů a psychoterapeutů. Řada z nich patřila k jeho přátelům a známým, většinou se jednalo o psychoanalyticky orientované lékaře. Přednášky probíhaly po pět večerů. Každé předsedal předsedající z řad účastníků, který Junga uváděl posluchačům. Asi po hodinové přednášce následovala diskuse, jejíž obsah obvykle rozšiřoval či objasňoval vlastní výklad. V pěti přednáškách nemohl C. G. Jung samozřejmě podat ucelený přehled své analytické psychologie, na jejímž rozvíjení po více než dvě desetiletí pracoval. Přesto se snažil upozornit na její odlišnost od Freudovy psychoanalýzy i Adlerovy individuální psychologie, aniž popíral jejich význam a přínos pro interpretaci určitých oblastí psychické skutečnosti. Jeho osobité, živé podání, jakož i průběh diskusí podněcovaly většinou psychoanalyticky orientované posluchače, kteří byli ostatně velmi otevření, k rozšíření jejich přístupu ke skutečnosti psýché o aspekt, který C. G. Jung ve své analytické psychologii rozvíjel. Přednášky i diskuse byly stenografovány a publikovány knižně nakladatelstvím Routledge and Kegan Paul v Londýně roku 1968 pod názvem "Analytical Psychology: its Theory and Practice" s podtitulem "The Tavistock Lectures". Teprve později vyšly v německém překladu pod názvem "liber Grundlagen der analytischen Psychologie" s podtitulem "Die Tavistock Lectures 1935" v nakladatelství Fischer, Frankfurt nad Mohanem roku 1975. Anglické vydání má 224 stran, německé vydání 192 stran.

K českému překladu

Český překlad byl pořízen z původního anglického znění. Je dílem PhDr. Kristiny Lukášové-Černé a PhDr. Karla Plocka. Z anglického originálu nejsou v předkládané verzi přeloženy: Vydavatelská poznámka a Úvodní poznámka - tyto části nemají pro českého čtenáře věcný význam. Při revizi překladu jsme přihlédli k německému vydání "Tavistockých přednášek", jenž není zcela přesným překladem anglického originálu, nýbrž spíše volným převodem. Srovnání bylo velmi důležité všude tam, kde bylo třeba dosáhnout pojmového, případně terminologického upřesnění. Takto bylo možno též eliminovat některé drobné nedostatky anglického vydání (upozorňujeme na ně v textu). Anglický originál "Tavistockých přednášek" se vyznačuje bezprostředností projevu a představuje nepochybně jeden z nejživějších a nejpoutavějších úvodů do analytické psychologie, která od třicátých let prodělala další rozvoj a zůstává otevřeným systémem. Citace literatury je v originále v textu pod stránkou. V citaci literatury jsme se přidrželi anglického vydání (proto také všechny odkazy na Jungovy Sebrané spisy se týkají jejich anglického vydání, jež je označeno zkratkou C. W. = Collected Works).

K autorovi

Carl Gustav Jung se narodil 26. 7. 1875 v Kesswilu v kantonu Thurgau, od čtyř let však žil s rodiči v Basileji. Předkové z obou stran byli význačnými vzdělanci. Po ukončení gymnázia v Basileji váhal mezi studiem historických věd a přírodovědy, posléze se rozhodl pro studium medicíny na univerzitě v Basileji. Již během studií se věnoval zkoumání parapsychologických (okultních a spiritistických) jevů a toto téma zpracoval i ve své disertační práci (1902). Téhož roku získal na univerzitě v Curychu doktorát medicíny. Nastoupil v kantonální psychiatrické léčebně v Burghölzli v Curychu, kde pracoval pod vedením význačného psychiatra prof. Eugena Bleulera. V zimním semestru r. 1902 studoval psychopatologii v pařížské nemocnici Salpetriére u proslulého Pierra Janeta. V roce 1903 se oženil s Emmou Rauschenbachovou, s níž měl čtyři dcery a syna. Byla nejen jeho manželkou, ale i spolupracovnicí. Věnovala se později tématům analytické psychologie (zejména problému anima a animy a psychologické problematice legendy o sv. Grálu). Z práce v léčebně vytěžil řadu významných vědeckých prací (o asociačním experimentu, o emočně podmíněných komplexech aj.). V roce 1905 se zde stal vrchním lékařem a téhož roku soukromým docentem na curyšské univerzitě (do r. 1913, kdy se funkce vzdal). V roce 1906 se veřejně zastal Freuda. Začala mezi nimi výměna dopisů a v únoru 1907 se ve Vídni poprvé setkali osobně. Začal intenzívní osobní i pracovní vztah. V roce 1909 byl pozván (spolu s Freudem a Ferenczim) do USA na Clarkovu univerzitu, kde přednášel o svých diagnostických asociačních studiích. Ve vztahu k Freudovi vzrůstalo napětí plynoucí z odlišného pojetí základních otázek (povahy psychické energie, nevědomí, symbolu atd.). K definitivnímu rozchodu došlo v r. 1913, kdy Jung publikoval práci Proměny a symboly libida'; rozešel se s Freudovou sexuální koncepcí libida, jež chápe jako psychickou energii vůbec. Téhož roku rezignoval na svou funkci prezidenta Mezinárodní psychoanalytické společnosti. Prožívá pak čtyři roky naplněné prací v soukromé praxi a především konfrontací s vlastním nevědomím v podobě intenzivních vizí, aktivních imaginací atd. Studuje gnostické spisy, hledá své historické předpoklady. V roce 1920 podniká cestu do severní Afriky. Krátce na to (1921) publikuje jedno ze svých nejzávažnějších děl "Psychologické typy". V roce 1923 mu umírá matka a on začíná se stavbou domu v Bollingenu ("věž"), který po etapách dostavoval a dokončil až po smrti své ženy (1955) a vyjádřil v něm v hmotné podobě celost své osobnosti. V letech 1924-1926 podniká etnopsychologické výzkumné cesty k Indiánům Pueblům do USA a k černošským kmenům rovníkové Afriky, od nichž cestuje po Nilu do Egypta. V roce 1928 začíná se studiem alchymických spisů; odhaluje v nich symboliku psychologie individuačního procesu. Téhož roku se seznamuje se sinologem Richardem Wilhelmem a píše psychologický komentář k jeho překladu čínského "Tajemství zlatého květu". V roce 1930 se stává viceprezidentem a v r. 1933 po odstoupení E. Kretschmera prezidentem "Všeobecné lékařské společnosti pro psychoterapii". Od roku 1933 je pravidelným účastníkem sympozií Eranos v Asconě. V roce 1935 je jmenován profesorem na Spříseženecké vysoké technické škole v Curychu. Téhož roku píše psychologický komentář k "Tibetské knize mrtvých". Ve třicátých letech dostává za své závažné vědecké objevné práce čestné doktoráty na Harvardské univerzitě a na univerzitách v Cambridge a Oxfordu. Na pozvání vlády podniká v r. 1937 cestu do Indie a dostává zde tři čestné doktoráty. Téhož roku přednáší na Yaleské univerzitě na téma "Psychologie a náboženství" (vydáno později jako kniha). Věnuje se psychologické problematice alchymie, zejména Paracelsovi, psychologii přenosu, snové symbolice, archetypům kolektivního nevědomí. V roce 1944 po srdečním infarktu prožívá několik týdnů tranzitorní stavy mezi životem a smrtí s vizemi; vylíčil je později v posmrtné vydaných "Vzpomínkách - snech - myšlenkách". V roce 1944 publikuje dílo "Psychologie a alchymie". Od třicátých let zasahuje svou prací přímo nebo zprostředkovaně do dějinných událostí (významná je např. jeho stať "Po katastrofě" z r. 1945 o problému německého nacismu). V padesátých letech publikuje své nejzávažnější práce (o synchronicitě jako principu akauzálních souvislostí, dvojsvazkové "Mysterium Coniunctionis", "Odpověď na Joba", "Moderní mýtus" (o UFO)). Od roku 1958 začínají vycházet jeho Sebrané spisy, a to v německé verzi (Gesammelte Werke) v nakladatelství Walter, Olten a Freiburg v Breisgau a souběžně v Anglii (Collected Works); tvoří je dvacet svazků. Uchovává si svěžest a tvůrčího ducha do vysokého stáří. Umírá 6. 6. 1961 po krátké nemoci uprostřed své rodiny v Küsnachtu u Curychu, kde je též pohřben.

(Z knihy: Analytická psychologie - Její teorie a praxe - str. 192-193)