4. MATERIA PRIMA

F.  SKRYTÝ POKLAD

V temnotě „prvotní látky“ předpokládaný „těžko dosažitelný skvost“ alchymisté symbolizovali různě. Tak říká Christophorus Pařížský, že chaos (jako materia prima) je dílem ze všech nejmoudřejší přírody. Náš rozum (intellectus) by měl toto přírodní umělecké dílo, totiž chaos, prostřednictvím „nebeského a žhnoucího ducha“ (spiritu) převést do nebeské přirozenosti kvintesence a oživující (vegetabilis) esence nebes. V tomto chaosu prý in potentia (jako možnost) existuje jmenovaná drahocenná substance v podobě „nerozlišené hmoty“ sjednocených elementů, a proto by se měl lidský rozum pilně zabývat tím (incumbere debet), aby naše nebe převedl do skutečnosti (ad actum).

Johannes Grasseus uvádí mínění, podle kterého je materia prima olovo (filosofů), jež se nazývá též olovo vzduchu (čímž naráží právě na vnitřní poklad). Uvnitř v tomto olovu má být zářící bílá holubice, jež se nazývá „solí kovů“. Je to cudná, bílá a bohatá královna ze Sáby, zahalená bílým závojem, jež se chtěla oddat pouze králi Šalamounovi.

Podle názoru Basilia Valentina není země (jako materia prima) žádným mrtvým tělem, nýbrž v ní přebývá duch, který je životem a duší země. Všichni tvorové a též minerály přijímají své síly od ducha země. Duch je život; vyživují jej hvězdy a on poskytuje výživu všemu živému, co skrývá ve svém lůně. Tak jako matka nenarozené dítě, tak zahřívá i země skrze svého shůry přijatého ducha minerály ve svém lůně. Tento neviditelný duch je jako zrcadlový obraz, jehož se nedá dotknout, a tento duch je kořenem v procesu nezbytných nebo v něm vznikajících těl (radix nostrorum corporum).

 Podobná idea se nachází u Michaele Maiera: Milionkrát opakovanou rotací kolem země spředlo slunce v zemi zlato. Slunce postupně vtisklo zemi svůj obraz. A tím je zlato. Slunce je obrazem Boha, srdce je zobrazením slunce v člověku, jako zlato v zemi označované rovněž Deus terrenus (zemský [v zemi skrytý] Bůh), a Bůh je rozpoznán ve zlatě. Tento ve zlatě se zjevující obraz Boha je asi „zlatá duše“ (anima aurea), jež vdechnuta obyčejné rtuti proměňuje ji ve zlato.

Ripley je toho názoru, že bychom oheň měli z chaosu extrahovat a zviditelnit. Tento oheň je Duch svatý, jenž sjednocuje Otce a Syna. Často bývá znázorňován jako okřídlený stařec, jako Merkurius v podobě boha zjevení, jenž se kryje s Hermem Trismegistem a tvoří s králem a královským synem alchymistickou trojici. Tento oheň Bůh stvořil zemi jakožto očistec pekla. V tomto ohni žhne sám Bůh v božské lásce.

Alchymistická trojice: král a jeho syn s Hermem uprostřed (Hermés = spiritus Mercurii).