PŘEDNÁŠKA TŘETÍ

Předsedající (Dr. Maurice B. Wright):

Dámy a pánové,

je mi ctí předsedat při přednášce profesora Junga na dnešním večerním setkání. Měl jsem tu čest setkat se s profesorem Jungem před jednadvaceti lety, když přijel do Londýna na řadu přednášek, avšak tehdy existovala velmi malá skupina psychologicky se orientujících lékařů. Vzpomínám si ještě dobře, jak jsme po schůzkách chodívali do malé restaurace ve čtvrti Soho a tam si povídali tak dlouho, dokud jsme odtud nebyli nuceni odejít. Samozřejmě, že jsme se snažívali vymáčknout z profesora Junga, co jsme jen mohli. Když jsem se s profesorem Jungem loučil, řekl mi - neříkal to moc vážně - "Myslím, že jste extrovert, který se stal introvertem." Čestně, dumal jsem nad tím od té doby stále.

Nuže, dámy a pánové, ještě slůvko k poslednímu večeru. Myslím, že nám profesor Jung podal velmi dobrý obraz svých názorů a své práce, když hovořil o hodnotě dalekohledu. Člověk s dalekohledem může přirozeně vidět mnohem více než někdo jiný pouhým okem. Profesor Jung je přesně v takovém postavení. Svými speciálními brýlemi, svým velmi specializovaným bádáním získal vědění, jakož i vidění hlubin lidské psýché, jež je pro mnohé z nás velmi obtížné postihnout. Bude pro něj ovšem nemožné, aby v rámci několika málo přednášek poskytl více než jen stručný nástin podívané a vidění, jichž dosáhl. Jsem tudíž toho názoru, že všechno, co by se mohlo snad zdát nejasné nebo temné, není otázkou tajnůstkářství či zpátečnického tmářství, je to otázka optiky brýlí. Má vlastní nesnáz spočívá v tom, že mé akomodační svaly jsou již ve stadiu tvrdnutí, nepružnosti, takže je snad pro mne nemožné, abych viděl onu podívanou jasně, dokonce i kdyby mně profesor Jung na okamžik mohl půjčit své brýle. Avšak ať je tomu již jakkoli, já vím, že my všichni jsme svrchovaně vzrušeni vším, co je nám s to říci, a víme, jak podnětné je to pro naše vlastní myšlení, zvláště je-li tomu v oblasti, kde spekulace je tak snadná a důkaz tak obtížný.

PŘEDNÁŠKA TŘETÍ

Dámy a pánové,

svou přednášku o asociačních testech jsem měl dokončit včera, ale musel bych býval překročit svůj čas. Musíte mi proto prominout, že se ještě jednou vracím ke stejné věci. Není to proto, že bych byl do asociačních testů obzvláště zamilován. Používám jich, jen když musím, ale jsou opravdu základem určitých koncepcí. Posledně jsem vám vyprávěl o charakteristických poruchách a myslím, že by bylo dobré, kdybychom si stručně shrnuli všechno, co se dá říci o výsledcích experimentu, zejména o komplexech.

Komplex je shluk asociací-jakýsi druh obrazu více nebo méně složité psychologické povahy - někdy má traumatický charakter, někdy jednoduše bolestivý a velmi citově zabarvený charakter. Vše, co je vysoce citově zabarvené, se poněkud obtížně zvládá. Když je pro mě například něco velmi důležité, začínám váhat, když se pokouším to udělat, a možná, že jste zpozorovali, že když mně kladete obtížné otázky, nemohu je okamžitě zodpovědět, protože předmět je důležitý a já mám dlouhý reakční čas. Začnu koktat a má paměť mi nedodá potřebný materiál. Takové poruchy jsou komplexovými poruchami - i když to, co říkám, nepochází z mého osobního komplexu. Je to jednoduše důležitá záležitost, a cokoliv má intenzívní citové zabarvení, je těžko zvládnutelné, protože takové obsahy jsou nějak asociovány s fyziologickými reakcemi, s procesy v srdci, s napětím cév, se stavem útrob, dýcháním a inervací kůže. Kdekoliv je vysoký tonus, je tomu tak, jako kdyby tento zvláštní komplex měl své vlastní tělo, jako by byl do určité míry lokalizován v mém těle, a to je činí příliš hřmotným, protože něco, co dráždí mé tělo, nemůže být lehce odsunuto stranou, poněvadž to má své kořeny v mém těle a začíná to tahat za mé nervy. Něco, co má malý tonus a malou emocionální hodnotu, se dá snadno smést bokem, protože to nemá žádné kořeny. Není to přilnavé nebo ulpívavé.

Dámy a pánové, toto mne přivádí k něčemu velmi důležitému, totiž k tomu, že komplex se svou danou tenzí nebo energií má tendenci utvářet malou osobnost samu o sobě. Má určitý druh těla, určité množství své vlastně fyziologie. Dokáže znepokojit žaludek. Narušuje dýchání, srdce - zkrátka chová se jako částečná osobnost. Když napři. klad chcete něco říci nebo udělat a naneštěstí s tímto úmyslem interferuje komplex, pak řeknete nebo uděláte něco jiného, než co jste měli v úmyslu. Jste jednoduše přerušeni a váš nejlepší úmysl je narušen komplexem, stejně jako kdybyste byli přerušeni nějakou lidskou bytostí nebo okolnostmi zvenčí. Za těchto podmínek jsme skutečné nuceni hovořit o tendencích komplexů jednat, jako kdyby byly charakterizovány určitým množstvím síly vůle. Když hovoříte o síle vůle, ptáte se přirozeně na já. Kde je tedy já, jež patří k síle vůle komplexů? Známe náš vlastní komplex já, o němž předpokládáme, že plně vlastní této. Není jím sice, ale předpokládejme, že je to centrum zcela vlastnící naše tělo, že existuje ohnisko, které nazýváme já a že toto já má vůli a může něco dělat se svými komponentami. Já je rovněž aglomerací vysoce zabarvených obsahů, takže v zásadě není rozdíl mezi komplexem já a jakýmkoliv jiným komplexem.

Protože komplexy mají určitou volní sílu, určitý druh já, zjišťujeme. že při schizofrenii se uvolňují z vědomé kontroly do té míry, že se stávají viditelnými a slyšitelnými. Objevují se jako vize, mluví hlasy, které jsou jako hlasy určitých lidí. Tato personifikace komplexů není sama o sobě nutně patologickým stavem. Ve snech se například naše komplexy často zjevují v personifikované formě. A člověk se může natolik vycvičit, že se stávají viditelnými a slyšitelnými také v bdělém stavu. Součástí určitého jógového cvičení je rozštěpit své vědomí na jeho komponenty, každá z nich se jeví jako specifická osobnost. V psychologii našeho nevědomí existují typické postavy, které mají určitý vlastní život.

To vše je vysvětleno skutečností, že takzvaná jednota vědomí je iluzí. Je to opravdu sen, který splňuje přání snícího. Rádi bychom si mysleli. že jsme jedno; ale nejsme, zcela rozhodně ne. Nejsme opravdovými pán! ve svém domě. Rádi věříme ve svou sílu vůle a ve svou energii a v to, co můžeme udělat; ale když přijde skutečně k věci, zjišťujeme, že to dovedeme udělat pouze do určité míry, protože jsme omezováni těmi malými ďábly, komplexy. Komplexy jsou autonomní skupiny asociací, jež mají tendenci se samy pohybovat, žít svůj vlastní život mimo naše úmYslY Myslím si, že naše osobní nevědomí, jakož i kolektivní nevědomí pozůstává z neurčitého, protože neznámého množství komplexů nebo fragmentárních osobností.

Tato myšlenka vysvětluje mnohé. Vysvětluje například jednoduchou skutečnost, že básník má schopnost dramatizovat a personifikovat své duševní obsahy. Když na scéně nebo ve své básni nebo v dramatu či románu vytvoří postavu, myslí si, že je to pouze produkt jeho imaginace; ale ta postava se určitým tajným způsobem vytvořila sama. Každý romanopisec nebo spisovatel popře, že tyto postavy mají psychologický význam, ale ve skutečnosti víte stejně dobře jako já, že význam mají. Proto můžete číst ve spisovatelově duši, když studujete postavy, které vytváří.

Komplexy jsou tedy částečné nebo fragmentární osobnosti. Když hovoříme o komplexu já, předpokládáme přirozeně, že má vědomí, poněvadž vztah různých obsahů k centru, jinými slovy k já, je nazýván vědomím. Ale máme také seskupení obsahů kolem centra, kolem jakéhosi druhu jádra v jiných komplexech. Takže si můžeme položit otázku: Mají komplexy své vlastní vědomí? Když studujete spiritismus, musíte připustit, že takzvaní duchové, kteří se manifestují při automatickém psaní nebo pomocí hlasu média, mají skutečně jakýsi druh vlastního vědomí. Proto lidé bez předsudků mají tendenci věřit, že duchové jsou duše zemřelé tety nebo děda nebo něčeho podobného, pouze na základě více nebo méně zřetelné osobnosti, která se může v těchto manifestacích projevit. Ovšem když máme co dělat s případem duševní nemoci, máme přirozeně menší sklon předpokládat, že máme co činit s duchy. Označujeme to potom za patologické.

Tolik o komplexech. Zdůrazňuji tento zvláštní bod vědomí uvnitř komplexů jenom proto, že komplexy hrají velkou roli v analýze snů. Pamatujete se na můj diagram (obr. 4), který ukazoval různé sféry Psýché a tmavý střed nevědomí uprostřed. Čím více se blížíte k tomu centru, tím více prožíváte to, co Janet nazývá abaissement du niveau mental (snížení duševní úrovně - pozn. př.): vaše vědomá autonomie     začíná mizet a jste více a více fascinováni nevědomými obsahy. Vědomá autonomie ztrácí své napětí a svou energii u tato energie se znova objevuje ve zvýšené činnosti nevědomých obsahů. Tento proces můžete pozorovat v extrémní formě, když pečlivě studujete případ duševní choroby. Fascinace nevědomými obsahy postupně sílí a vědomá kontrola v příslušné míře mizí, až pacient nakonec klesá zcela do nevědomí a stane se jeho úplnou obětí. Je obětí nové autonomní aktivity, která nevzniká a nevychází z jeho ega, ale z temné sféry.

Obr. 8 Asociační test rodiny

Když se zabýváme asociačním testem, musím se kvůli úplnosti zmínit o úplně odlišném experimentu. Prominete mi, když kvůli času neuvedu podrobnosti výzkumu, ale tyto diagramy (obr. 8, 9, 10, 11) ilustruji výsledky velmi rozsáhlého výzkumu v rodinách. Představují kvalitu asociací. Například malý vrchol na obr. 8 označený jako číslo XI je zvláštní třída nebo kategorie asociace. Princip klasifikace je logický a lingvistický. Nebudu se tím zabývat a vy musíte jednoduše přijmout fakt, že jsem si udělal 15 kategorií, do kterých rozděluji asociace. Dělali jsme pokusy s velkých počtem rodin - z určitých důvodů všechno s nevzdělanými lidmi - a zjistili jsme, že typ asociace a reakce je pozoruhodně paralelní mezi určitými členy rodiny; například otec a matka nebo dva bratři nebo matka a dítě jsou ve svém typu reakce téměř identičtí.

Toto byl velmi nešťastný sňatek. Otec byl alkoholik a matka byla velmi zvláštní typ. Vidíte, že šestnáctiletá dcera sleduje velmi těsně typ své matky. Třicet procent asociací jsou identická slova. To je zarážející případ participace, psychické nákazy. Když se nad tím případem zamyslíte, můžete vyvodit určité závěry. Matce bylo pětačtyřicet let, byla provdaná za alkoholika. Její život byl proto nezdar. A dcera má přesně stejné reakce jako matka. Když se taková dívka dostane do světa, jako by měla pětačtyřicet let a byla vdaná za alkoholika, pomyslete si, do jakého zmatku se dostane! Tato participace vysvětluje, proč dcera alkoholika, která v mládí prožila peklo, bude hledat muže, který je alkoholik, a provdá se za něj; a když náhodou alkoholik nebude, ona ho z něj udělá - kvůli té pozoruhodné identitě s jedním členem rodiny. Obr. 9 je také pozoruhodný. Otec, který byl vdovec, měl dvě dcery, které s ním žily v úplné identitě. Je to samozřejmě také velmi nepřirozené, protože buď on reaguje jako dívka, nebo dvě dívky reagují jako muž, dokonce i způsob, jakým mluví. Celkové duševní vybavení je nakaženo příměsi cizího prvku, protože mladá dcera není ve skutečnosti přece svým otcem.

Obr. 10 je případ manžela a manželky. Tento diagram dává optimistický tón mým dosti pesimistickým demonstracím. Vidíte, že je zde dokonalá harmonie; ale nedělejte chybu a nemyslete si, že tato harmonie je nějakým rájem, protože tito lidé se za chvíli začnou stavět jeden proti druhému, protože jsou právě příliš harmoničtí. Velmi dobrá harmonie v rodině založená na participaci vede brzy k šíleným pokusům ze strany obou manželů zbavit se jeden druhého, osvobodit se a vynaleznou si pak dráždivá témata pro diskusi, aby měli důvod k pocitu, že si nerozumí. Když studujete obyčejnou psychologii manželství, objevíte, že většina potíží tkví v tomto prohnaném vynalézání iritujících témat, která nemají absolutně žádný podklad.

Obr. 9-11 Asociační testy rodin

Obr. 11 je také zajímavý. Tyto dvě ženy jsou sestry a žijí společně; jedna je svobodná a druhá je vdaná. Jejich vrchol je u čísla V. Manželka v obrázku 10 je sestrou těchto dvou žen v obrázku 11, a i když pravděpodobně byly všechny původně stejného typu, vdala se za muže jiného typu. Jejich vrchol je u čísla III na obrázku 10. Stav identity nebo participace, který je demonstrován v asociačním testu, může být doložen úplně rozdílnými zkušenostmi, například grafologií. Rukopis mnohých manželek, zvláště mladých manželek je často podobný manželovu rukopisu. Nevím, je-li tomu tak v dnešní době, ale předpokládám, že lidská povaha zůstává vcelku stejná. Příležitostně je to naopak, protože takzvané slabé pohlaví má někdy svou sílu.

Dámy a pánové, nyní hodláme překročit hranici ke snům. Nechci vám podávat nějaký zvláštní úvod do analýzy snů. Myslím si, že nejlepší způsob je právě ukázat vám, jak pracuji se snem, a pak není třeba teoretického vysvětlování, protože můžete vidět mé základní myšlenky. Využívám samozřejmě hodně snů, protože jsou objektivním zdrojem informací při léčbě psychoterapií. Když má lékař případ, těžko se ubrání, aby si o něm netvořil nějaké představy. Ale čím víc člověk o případech ví, tím více by se měl snažit vynaložit hrdinské úsilí, aby nevěděl, aby dal pacientovi dostatečnou možnost. Vždy se snažím nevědět a nevidět. Je mnohem lepší říci, že jste hloupí nebo hrát viditelné hloupou roli, abyste dali pacientovi možnost přijít se svým vlastním materiálem. To neznamená, že byste se měli schovat úplně.

Toto je případ čtyřicetiletého muže, ženatého, který předtím nebyl nemocen. Vypadá docela v pořádku; je ředitelem velké střední školy, velmi inteligentní chlapík, který studoval staromódní druh psychologie, Wundtovu psychologii, která nemá nic společného s podrobnostmi lidského života, ale pohybuje se ve stratosféře abstraktních myšlenek. Poslední dobou byl tento muž nepříjemně trýzněn neurotickými symptomy. Trpěl zvláštním druhem závratě, která ho čas od času chytila, palpitacemi, nauzeou a zvláštními záchvaty slabostí a vyčerpanost, Tento syndrom představuje obraz nemoci, která je ve Švýcarsku dobře známá. Je to horská nemoc, nevolnost, které podléhají lidé, kteří nejsou zvyklí na velké výšky. Proto jsem se zeptal: "Netrpíte horskou nemocí?" Řekl: "Ano, máte pravdu. Vypadá to přesně jako horská nemoc." Zeptal jsem se ho, zda měl sny, a on mi řekl, že nedávno měl tři sny.

Nerad analyzuji pouze jeden sen, protože jediný sen může být interpretován libovolně. O izolovaném snu můžete spekulovat cokoliv; ale když srovnáte série řekněme dvaceti nebo sta snů, můžete pozorovat zajímavé věci. Vidíte proces, který probíhá v nevědomí každou noc, a kontinuitu nevědomé psýché sahající přes den a noc. Pravděpodobně sníme celou dobu, i když si toho během dne nejsme vědomi, protože vědomí je příliš jasné. Ale v noci, když je zde abaissement du niveau mental, mohou sny prorazit a stanou se viditelnými.

V prvním snu se pacient nalézal u malé vesnici ve Švýcarsku. Je tam jako velmi slavnostní černá postava v dlouhém kabátě; pod paží nese několik tlustých knih. Je tam skupina mladých hochů, které poznává jako své spolužáky. Dívají se na něho a říkají: "Tento chlapík se tady moc často neobjevuje."

Abychom tomuto snu porozuměli, musíme si připomenout, že pacient má velmi dobré postavení a měl velmi dobré vědecké vzdělání. Ale začínal opravdu od základu a je self-made-man. Jeho rodiče byli velmi chudí venkované a on se ke své současné pozici vypracoval. Je velmi ambiciózní a je naplněn nadějí, že vystoupí ještě výš. Je jako člověk. který v jednom dni vyšplhal z úrovně mořské hladiny do výšky 6 000 stop a tam vidí vrcholky tyčící se nad ním do výše 12 000 stop. Nalézá se na místě, z něhož se šplhá na tyto vysoké hory a kvůli tomu úplně zapomíná na fakt, že právě vyšplhal do výšky 6 000 stop a okamžitě útočí na vyšší vrcholy. Ale ve skutečnosti-i když si to neuvědomuje-je unaven ze šplhání a momentálně je úplně neschopen jít dál. Tento nedostatek uvědomění je příčinou jeho symptomů horské nemoci. Sen mu ukazuje vlastně jeho aktuální psychologickou situaci. Protiklad seti sama jako velebné postavy v dlouhém černém kabátě s tlustými knihami v podpaží, objevující se ve své rodné vesnici, a venkovských chlapců, kteří poznamenávají, že se tam často neobjevuje, znamená, že si často nevzpomíná, odkud pochází. Naopak, myslí na svou budoucí kariéru a doufá, že dostane místo profesora. Proto ho sen přenáší do jeho dřívějšího prostředí. Měl by si uvědomit, kolik toho vlastně dosáhl vzhledem k tomu, čím původně byl a že existují přirozené hranice lidského úsilí.

Začátek druhého snu je typickým příkladem snu, jaký se objeví, když vědomý postoj je jako jeho. Ví, že musí jít na důležitou konferenci a bere si ,svou aktovku. Zjišťuje ale, že hodina je dost pokročilá a že vlak brzy odjede, takže se dostává do dobře známého stavu shonu a strachu, že přijde příliš pozdě. Snaží se sebrat dohromady své šaty, jeho klobouk není nikde, kabát je založený a on pobíhá a hledá jej a křičí po celém domě, "Kde jsou mé věci?" Nakonec se mu podaří všechno sehnat a vybíhá z dones, jen aby zjistil, že zapomněl svou tašku. Pospíchá pro ni, a když se podívá na hodinky, zjišťuje, jak je pozdě; pak utíká k nádraží, ale cesta je zcela měkká, takže je to, jako by šel v bahně a jeho nohy se nemohou téměř hýbat. Udýchaný dorazí na nádraží, jen aby uviděl, že vlak právě odjíždí. Jeho pozornost se obrací na trať, která vypadá takto: (viz obr. 12J.

On je v A, konec vlaku je už v B a lokomotiva je v C. Pozoruje vlak, který je dlouhý, vine se zatáčkou a myslí si: "Jen aby strojvůdce, když dorazí do bodu D, byl dostatečně inteligentní a nevyrazil plnou parou upřed, protože když to udělá, dlouhý vlak, který se bude stále ještě vinout v zatáčce, se vykolejí. "Teď strojvůdce přejíždí do D a otevírá páru naplno, lokomotiva začíná táhnout a vlak se řiti dopředu. Snící vidí blížící se katastrofu, vlak sjíždí z kolejí, on křičí a pak se probouzí se strachem charakteristickým pro noční můru.

Kdykoliv má někdo sen o tom, že přišel pozdě, že mu v cestě stojí stovky překážek, je to přesně totéž, jako když je někdo v takové situaci ve skutečnosti, když je kvůli něčemu nervózní. Je nervózní, protože vůči vědomému úmyslu existuje nevědomý odpor. Nejvíc iritující na tom je, že vědomě něco velmi chcete a neviditelný ďábel proti tomu stále pracuje a samozřejmě ten ďábel jste také vy. Pracujete proti tomu ďáblovi a děláte to nervózně a s nervózním spěchem. V případě tohoto snícího ono řícení kupředu je také proti jeho vůli. Nechce odejít z domu, ale přesto to velmi chce a všechen odpor a potíže na cestě jsou jeho vlastním dílem. Je tím strojvůdcem, který si myslí: "Teď máme po starostech; máme před sebou rovnou trať a teď se můžeme hnát dopředu jak nic na světě." Rovný úsek za zatáčkou odpovídá těm 12 000 stop vysokým vrcholům. A on si myslí, že tyto vrcholy jsou pro něho přístupné.

Obr. 12 Sen o vlaku

Přirozeně nikdo, kdo před sebou vidí takovou možnost, se nezdrží toho, aby ji co nejlépe nevyužil, takže jeho rozum říká: "Proč nepokračovat, máš přece bezvadnou šanci." Nechápe, proč by něco v něm mělo pracovat proti tomu. Ale tento sen ho varuje, aby nebyl tak hloupý jako strojvůdce, který jede plnou parou vpřed, když konec vlaku není ještě ven ze zatáčky. To je to, na co stále zapomínáme; vždycky zapomeneme. že naše vědomí je pouze povrch, naše vědomí je předvoj naší psychologické existence. Naše hlava je pouze jeden konec, ale za naším vědomím je dlouhý historický "ohon", "ocasní část" váhání a slabostí, komplexů. předsudků a různých dědictví a my stále děláme svá rozhodnutí bez nich. Vždy si myslíme, že si to můžeme namířit přímo navzdory našim nedostatkům, ale ony hodně obtíží a často vykolejíme předtím, než dosáhneme svého cíle proto, že jsme nebrali ohled na své "ocasní konce".

Vždycky říkám, že naše psychologie má za sebou dlouhý ještěrovitý ocas, jmenovitě celou historii naší rodiny, našeho národa, Evropy a světa vůbec. Jsme stále lidé a neměli bychom nikdy zapomínat na to, že neseme celou tíhu toho, že jsme jen lidé. Kdybychom byli jen hlavy, byli bychom jako andílci, kteří mají hlavy a křídla a samozřejmě mohou dělat, co se jim zlíbí, poněvadž nejsou omezováni tělem, které je s to chodit jen po zemi. Nesmím opomenout poukázat na to, a to ne kvůli pacientovi, ale kvůli sobě, že tento zvláštní pohyb vlaku je jako had. Uvidíme brzy proč.

Další sen je klíčový sen a já budu muset podat určité vysvětlení. V tomto snu máme co činit se zvláštním zvířetem, které je napůl ještěr a napůl krab. Než přejdeme k detailům snu, rád bych řekl několik poznámek k metodě zjišťování významu snu. Víte, že existuje řada hledisek a řada nedorozumění týkajících se způsobu, jak přistupujeme ke snům.

Víte například, co se rozumí pod volnými asociacemi. Tato metoda je podle mých zkušeností velmi pochybná. Volná asociace znamená, že se otevřete jakémukoli množství a druhu asociací a ony přirozeně vedou k vašim komplexům. Ale potom, jak uvidíte, nechci znát komplexy svých pacientů. To mne nezajímá. Chci vědět, co dělá nevědomí člověka s jeho komplexy, chci vědět, na co se on sám připravuje. To je to, co čtu ze snů. Kdybych chtěl použít metodu volné asociace, nepotřeboval bych sny. Mohl bych vyvěsit nápis například "Stezka tam a tam" a nechat o tom jednoduše lidi meditovat a přidat volné asociace a ty by bezpečně dospěly k jejich komplexům. Jedete-li v maďarském nebo ruském vlaku a díváte se na neznámé znaky v cizím jazyce, můžete asociovat všechny své komplexy. Potřebujete se jen uvolnit a narazíte přirozeně na své komplexy.

Neužívám metody volné asociace, protože mým cílem není znát komplexy; chci vědět, co je sen. Proto zacházím se snem, jako by to byl text, kterému pořádně nerozumím, řekněme latinský, řecký nebo text sanskrtský, kde jsou pro mne určitá slova neznámá nebo je text útržkovitý a já pouze užívám obyčejnou metodu, které by užil každý filolog při čteni takového textu. Myslím si, že sen nic neskrývá; jednoduše nerozumíme jeho jazyku. Když vám například budu citovat latinskou nebo řeckou pasáž, které nebudete rozumět, není to proto, že text něco zastírá nebo zakrývá; je to proto, že neumíte řecky nebo latinsky. Podobně když se zdá být pacient zmaten, nemusí to nutně znamenat, že je zmatený, ale že lékař nerozumí jeho materiálu. Předpoklad, že sen chce něco skrýt, je čirá antropomorfická idea. Žádný filolog by si nikdy nemyslel, že obtížný nápis v sanskrtu nebo v klínovém písmu něco utajuje. V talmudu je velmi moudré rčení, které říká, že sen je svou vlastní interpretací. Sen je celek, a jestliže si myslíte, že je něco za ním nebo že sen něco zastírá, pak otázka je v tom, že mu prostě nerozumíte.

Proto když se zabýváte snem, především si řekněte: "Nerozumím z toho snu ani slovo." Vždycky vítám tento pocit nedostačivosti, protože potom vím, že do svého úsilí porozumět tomuto snu vložím dobrou práci. Postupuji následovně. Převezmu metodu filologa, která má daleko k volné asociaci a použiji logického principu, kterému se říká amplifikace. Je to jednoduše hledání paralel. Například v případě velmi vzácného slova, s nímž jste se nikdy předtím nesetkali, se budete snažit najít paralelní úseky textu, snad použití v podobných souvislostech, kde se to slovo též vyskytuje, a potom se budete snažit použít vzorec, který jste získali ze znalosti jiných textů v novém textu. Když se vám podaří učinit čitelným celý nový text, řekněte: "Nyní ho můžeme přečíst." Takto jsme se naučili číst hieroglyfy a klínové nápisy a tak můžeme číst sny.

Nuže, jak hledám kontext? Zde sleduji jednoduše princip asociačního experimentu. Předpokládejme, že se člověku zdá o prostém venkovském domě. Vím já, co obyčejný venkovský dům znamená pro toho člověka? Samozřejmě, že nevím; jak bych mohl? Vím, co pro něho znamená prostý venkovský dům obecně? Samozřejmě, že ne. Tak se ho jednoduše zeptám "Jak se vám ta věc jeví?", jinými slovy: jaký je váš kontext, jaké je duševní předivo, do něhož je výraz "prostý venkovský dům" vložen. On vám řekne něco zcela úžasného. Někdo například řekne "voda"?. Vím, co myslí, když řekne "voda"? Vůbec ne. Když dám někomu toto testové slovo nebo podobné slovo, řekne "zelená". Druhý řekne "H2O", což je něco zcela odlišného. Jiný řekne "rtuť" nebo "sebevražda". V každém případě vím, do jakého přediva jsou toto slovo nebo tento obraz uloženy. To je amplifikace. Je to dobře známý logický postup. jehož zde užíváme a jenž přesně formuluje techniku nalézání kontextu.

Měl bych zde samozřejmě vzpomenout zásluhy Freuda, který vY' zdvihl celou otázku snů a který nám umožnil vůbec přiblížit se problému snů. Víte, že jeho koncepce je taková, že sen je překroucená reprezentace tajného neslučitelného přání, jež je v rozporu s vědomým postojem. a proto je cenzurováno, to jest překrouceno, aby bylo nesrozumitelné vědomí, ale aby se přece nějak projevilo a žilo. Freud pak logicky říká: Odstraňme celé překroucení; bulme přerozeni, vzdejme se tendence překrucovat a nechte volně plynout vaše asociace, pak se dostaneme k vašim přirozeným skutečnostem, totiž ke komplexům. Freud hledá komplexy, já ne. To je právě ten rozdíl. Já hledám, co dělá nevědomí s komplexy, protože to mne zajímá mnohem více než fakt, že lidé mají komplexy. Všichni máme komplexy; je to velmi banální a nezajímavý fakt. Dokonce i komplex incestu, který můžete nalézt kdekoliv, když jej hledáte, je strašně banální, a proto nezajímavý. Je pouze zajímavé vědět, co lidé dělají se svými komplexy; to je praktická otázka, na které záleží. Freud užívá metody volné asociace a používá úplně odlišného logického principu, který se v logice nazývá reductio in primam figuram, redukce k první figuře. Reductio in primam figuram je takzvaný sylogismus, složitý sled logických závěrů, jejichž charakteristikou je, že začnete u naprosto rozumné výpovědi a pomocí kradmých předpokladů a ne- pozorovaných narážek postupně změníte rozumnou povahu své první nebo původní figury, dokud nedosáhnete úplné distorze, která je zcela nerozumná. Tato úplná distorze podle Freudova názoru charakterizuje sen; sen je chytrá distorze, která ukrývá původní figuru, a vy máte pouze odstranit předivo, abyste se vrátili k první rozumné výpovědi, která může být, "Chci udělat to či ono; mám takové a takové neslučitelné přáni". Začneme například s úplně rozumným předpokladem, jako je, "Žádné nerozumné stvoření není svobodné" - jinými slovy nemá svobodnou vůli. Toto je příklad, jenž je užíván v logice. Je to poměrně rozumná výpověď. Nyní přicházíme k prvnímu klamnému závěru "Tudíž žádná svobodná bytost není nerozumná". Nemůžete s tím docela souhlasit, protože už je v tom klam. Potom pokračujete, "Všechny lidské bytosti jsou svobodné" - všechny mají svobodnou vůli. Nyní triumfálně zakončíte, "Proto žádná lidská bytost není nerozumná." To Je úplný nesmysl.

Předpokládejme, že sen je takové úplně nesmyslné tvrzení. Je to naprosto přijatelné, protože zjevně sen je něco jako nesmyslná výpověď, jinak byste mu mohli rozumět. Zpravidla mu nemůžete rozumět; těžko se někdy setkáte se sny, které jsou jasné od začátku do konce. Obvyklý sen se zdá být absolutně nesmyslný, a proto ho podceňujeme. Dokonce primitivové, kteří nadělají kolem snů mnoho povyku, říkají, že obyčejný sen nic neznamená. Ale jsou "velké" sny; medicinmani a náčelníci mají velké sny, ale obyčejní lidé nemají žádné sny. Mluví přesně jako lidé v Evropě. Nyní jste konfrontováni s tímto snovým nesmyslem a říkáte si: "Tento nesmysl musí být nepozorovatelná distorze nebo klamný závěr, který pochází z původně rozumného tvrzení. Odhalíte celou věc a použijete principu reductio in primam figuram a pak dospějete k původnímu nenarušenému tvrzení. Takže vidíte, že postup Freudovy interpretace snů je perfektně logický, jestliže předpokládá, že tvrzení snu je opravdu nesmyslné.

Ale nezapomeňte, že když tvrdíte, že věc je nerozumná, že ji asi nechápete, protože nejste Bůh; naopak, jste omylný lidský tvor s vrhni omezenou psýché. Když mně duševně chorý pacient něco řekne, mohu si myslet: "Co ten chlapík říká, je úplný nesmysl." Ve skutečnosti jsem-li vědecký - řeknu: "Nerozumím", ale jsem-li nevědecký, řeknu, "Ten chlapík je blázen a já jsem normální." Tato argumentace je důvodem, proč lidé s dosti nevyváženými psýché se často rádi stávají lékaři duševních chorob. Je to lidsky pochopitelné, protože vám to dává obrovské zadostiučinění, když si nejste celkem jist sám sebou a můžete říci, "Ach, ti druzí jsou na tom mnohem hůře."

Otázka ale zůstává: Můžeme bezpečně říci, že sen je nesmysl? Jsme si jisti, že to víme? Jsme si jisti, že sen je distorze? Jste si naprosto jisti, že odhalíte-li něco zcela proti svému očekávání, že je to pouhá distorze? Příroda nedělá žádné chyby. Správný a špatný jsou lidské kategorie. Přírodní proces je právě to, co je, a nic více - není to nesmysl a není tu nerozumné. Fakt je ten, že my nerozumíme. Protože nejsem Bůh a pra' lože jsem člověk velmi omezených intelektových schopností, měl bych raději předpokládat, že snům nerozumím. S tímto předpokladem zamítám předpojatý názor, že sen je distorze a říkám, že když nerozumí I snu, je něco překrouceno v mé mysli, nemám na to správný náhled.

Takže jsem přejal metodu, kterou filologové používají u složitých textů, a zacházím se sny stejným způsobem. Je to samozřejmě poněkud zevrubnější a obtížnější; ale mohu vás ujistit, že výsledky jsou mnohem zajímavější, když dospějete k věcem, jež jsou lidské, než když užijete nejděsnější monotónní interpretaci. Nesnáším, když mě něco nudí. především bychom se měli vyhnout spekulacím a teoriím, když máme co čínu s takovými tajemnými procesy, jako jsou sny. Neměli bychom nikdy zapomínat, že po tisíciletí o nich měli inteligentní lidé velkých znalostí a obrovských zkušeností velmi rozličné názory. Je to teprve nedávno, co jsme vymysleli teorii, že sen nic není. Všechny ostatní civilizace měly na sny velmi odlišné názory.

Nyní vám povím velký sen mého pacienta: "Jsem na venkově, v obyčejném selském domě, .se starší, mateřskou selskou ženou. Vyprávím jí o velké cestě, kterou plánuji: hodlám jít ze Švýcarska do Lipska. Velmi to na ni působí, což mi dělá radost. V tom okamžiku se podívám oknem na louku, kde venkované hrabou seno. Potom se scéna mění. V pozadí .se objevuje obludný krab - ještěr. Nejdříve se pohybuje doleva a puk doprava, takže jsem najednou stál v úhlu mezi nimi jako v otevřených nůžkách. Pak jsem měl v ruce malou hůlku nebo proutek a lehce jsem se dotkl hlavy obludy hůlkou a zabil jsem ji. Potom jsem tam dlouhý čas stál a přemýšlel o té obludě."

Než se pustím do takového snu, vždy se snažím určit souslednost, protože ten sen má svou historii předtím a bude mít historii i potom. Je součástí psychického tkaniva, které je souvislé, protože nemáme důvodu předpokládat, že v psychologických procesech neexistuje kontinuita, stejně jako nemáme důvod si myslet, že v procesech přírody je nějaká mezera. Příroda je kontinuum, a tak naše psýché je velmi pravděpodobně kontinuum. Tento sen je pouze jeden záblesk nebo jedno pozorování psychické kontinuity, která se stala na okamžik viditelnou. Jako kontinuita je spojen s předešlými sny. V předešlém snu jsme již viděli ten zvláštní hadovitý pohyb vlaku. Toto přirovnání je pouhá hypotéza, ale musím dělat tato spojení.

Po snu s vlakem je snící zpět v okolí svého raného dětství; je s mateřskou selskou ženou-jak jste si všimli, lehká narážka na matku. Ve svém prvním snu zapůsobí na venkovské chlapce svým skvělým zjevem v dlouhém kabátě pana profesora. V tomto snu také zapůsobí na neškodnou ženu svou velikostí a velikostí svého ambiciózního plánu jít do Lipska-narážka na jeho naději, že tam dostane profesorskou stolici. Obluda krab-ještěr je mimo naši empirickou zkušenost; je to zřetelně Výtvor nevědomí. Tolik můžeme vidět bez nějakého zvláštního úsilí.

Teď přicházíme k opravdovému kontextu. Zeptal jsem se ho "Jaké jsou vaše asociace s "prostým selským domem"?" a on k mému obrovskému překvapení řekl "Je to leproserie sv. Jakuba nedaleko Basileje." Ten dům je velmi stará leproserie a budova pořád existuje. Místo je také slavné velkou bitvou v roce 1444, kterou zde Švýcaři vybojovali proti vojskům vévody burgundského. Jeho armáda se snažila proniknout do Švýcarska, ale byla odražena předvojem švýcarské armády, jednotkou 1300 mužů, kteří bojovali proti burgundské armádě sestávající z 30 000 mužů u leproserie sv. Jakuba. 1300 Švýcarů padlo do posledního muže, ale svou obětí zastavili další postup nepřítele. Hrdinská smrt těchto mužů je pozoruhodnou událostí ve švýcarské historii a žádný Švýcar o ní není s to hovořit bez vlasteneckého cítění.

Kdokoli přinese snící takovou informaci, musíte ji zasadit do kontextu snu. V tomto případě to znamená, že snící je v leproserii. Leproserie se nazývá sick-house (angl.), v němčině "Siechenhaus" - chorobinec, "sick" zde znamená malomocný. Takže snící má odpuzující nakažlivou nemoc, je vyvrženec z lidské společnosti, je v leproserii. A tato leproserie je navíc charakterizována tím zoufalým bojem, jenž byl katastrofou pro 1300 mužů a jenž byl způsoben faktem, že neposlechli rozkazy. Předvoj měl přísné instrukce neútočit, ale čekat, dokud se s nimi nespojí celá švýcarská armáda. Ale jakmile spatřili nepřítele, nemohli se zdržet a proti rozkazům svých velitelů se vrhli střemhlav do útoku a samozřejmě byli všichni zabiti. Znovu zde přicházíme k myšlence toho řícení se kupředu bez vytvoření spojení s mohutnou zadní částí a opět je tato akce fatální. To ve mně vyvolalo docela zlověstný pocit a pomyslel jsem si, "Po čem jde tento chlapík, k jakému nebezpečí spěje?" Nebezpečí není jen jeho ctižádost nebo to, že si přeje být s matkou a spáchat incest či něco podobného. Pokud si pamatujete. strojvůdce je také bláznivý chlapík; pádí kupředu navzdory, že konec vlaku není ještě ven ze zatáčky; nečeká na něj, ale pádí kupředu, aniž myslí na celek. To znamená. že snící má tendenci pospíchat kupředu, nemyslí na svoji zadní část: chová se, jako by byl pouze hlava, stejně jako se předvoj choval, jako by byl celá armáda, zapomínaje na to, že má čekat; a protože nečekal, byli všichni zabiti. Tento postoj pacienta je příčinou jeho symptomů horské nemoci. Vyšel příliš vysoko, není připraven na výšku, zapomněl, odkud vyšel.

Možná, že znáte román Paula Bourgeta L' Étape. Jeho motivem je problém, že nízký původ člověka na něm vždy lpí, a proto existují velmi přesná omezení při jeho šplhání na společenském žebříčku. To je to, co se snaží sen pacientovi připomenout. Ten dům a ta starší venkovská žena ho vrací zpět do jeho dětství. Vypadá to, jako by se ta žena vztahovala k matce. Ale člověk musí být při svých domněnkách opatrný. Jeho odpověď na mou otázku týkající se té ženy byla, "To je má bytná." Jeho bytná je starší vdova, nevzdělaná a staromódní, žijící přirozeně na nižší úrovni než on. On je příliš vysoko a zapomíná, že další část jeho neviditelného ipse (self, Selbst) je rodina v něm samém. Protože je to velmi intelektuální muž, cítění je jeho inferiorní, méněcenná funkce. Jeho cítění není vůbec diferencované, a proto je pořád na úrovni jeho hospodyně - bytné a když se snaží imponovat své hospodyni, snaží se vlastně imponovat sám sobě svým ohromným plánem jít do Lipska.

A nyní co říká o cestě do Lipska? Říká, "Ach, to je má ambice, chci jit daleko, chci dostat profesorský stolec." Zde je ten střemhlavý spěch, tady je bláznivý pokus, zde je horská nemoc; chce vyšplhat příliš vysoko.

Tento sen byl před válkou a v té době být profesorem v Lipsku bylo něco úžasného. Jeho cítění bylo hluboce potlačeno; proto nemá správné hodnoty a je příliš naivní. V cítění je to pořád venkovská žena; je pořád identické s jeho vlastní matkou. Je spousta schopných a inteligentních mužů, kteří nemají diferencované cítění, a proto je jejich cítění stále kontaminované s matkou, je stále v matce, identické s matkou a oni mají city svých matek; mají vynikající cit pro malé děti, pro interiéry domů a hezké místnosti a pro velmi spořádaný domov. Někdy se stává, že když tito jedinci překročí čtyřicítku, objeví maskulinní cítění a pak jsou problémy.

City muže jsou takříkajíc city ženy a projevují se jako takové ve snech. Označil jsem tento obraz výrazem anima, protože ona je zosobněním inferiorních funkcí, které uvádějí muže do vztahu ke kolektivnímu nevědomí. Kolektivní nevědomí se jako celek jeví muži v ženské formě. Ženě se jeví v mužské formě a pak ji nazývám animus. Zvolil jsem výraz anima, poněvadž byl vždy užíván pro tentýž psychologický fakt. Anima jako personifikace kolektivního nevědomí se objevuje ve snech znovu a znovu. Udělal jsem dlouhé statistiky o postavě animy ve snech. Tímto způsobem člověk zjišťuje tyto postavy empiricky.

Když jsem se ptal svého pacienta, co míní tím, když říká, že na venkovskou ženu zapůsobil jeho plán, odpovídá: "Ach, ano, to se vztahuje k mému vychloubání. Rád se vychloubám před níže postavenou osobou, abych ukázal, kdo jsem; když mluvím s nevzdělanými lidmi, rád se hodně stavím do popředí. Naneštěstí musím stále žít v inferiorním prostředí." Když muž lituje méněcennost svého prostředí a cítí, že je pro své prostředí příliš dobrý, je to proto, že inferiorita prostředí v něm samém je produkována do vnějšího prostředí, a proto mu začínají vadit ty věci, které by mu měly vadit na sobě samém. Když říká, "Vadí mi mé inferiorní prostředí", měl by říct "Vadí mi fakt, že mé vlastní vnitřní prostředí je pod úroveň". Nemá správné hodnoty, je méněcenný ve svém citovém životě. To je jeho problém.

V této chvíli se dívá z okna a vidí venkovany sbírající seno. To je samozřejmě opět vize něčeho, co dělal v minulosti. Přináší mu to zpět vzpomínky podobných obrazů a situací; bylo to v létě a byla to pěkně tvrdá práce - vstát brzo ráno a přes den převracet seno a navečer je shrabovat. Samozřejmě je to jednoduchá čestná práce takových lidí. Zapomíná, že jenom prostá, řádná práce ho někam dostane, a ne velkohubost. Také prohlašuje - o čemž se musím zmínit - že má u sebe doma na stěně obraz venkovanů shrabujících seno, a říká: "Ach, to je původ obrazu v mém snu." Je to, jako by říkal: "Ten sen je jen obraz na stěně, nemá žádný význam, nebudu mu věnovat žádnou pozornost." V tu chvíli se však scéna mění. Když se mění scéna, můžete vždy bezpečně uzavřít, že reprezentace nějaké nevědomé myšlenky dosáhla vrcholu a stává se nemožné pokračovat v tom motivu.

V další části snu se věci stávají temnějšími; objevuje se krab-ještěr, očividně jakási ohromná věc. Zeptal jsem se: "A co s tím krabem, jak jste na něho proboha přišel?" Řekl: "To je mytologická obluda, která chodí pozpátku. Krab chodí pozpátku. Nechápu, jak jsem se k této věci dostal - pravděpodobně pomocí nějaké pohádky nebo něčeho takového." Všechno, o čem mluvil předtím, byly věci, se kterými se můžete setkat v reálném životě, věci, které doopravdy existují. Ale krab není osobní zkušenost, je to archetyp. Když má analytik co dělat s archetypem, měl by začít myslet. Když zacházíte s osobním nevědomím, nesmíte myslet příliš a nesmíte nic přidávat k asociacím pacienta. Můžete přidat něco k osobnosti někoho jiného? Sám jste osobnost. Druhý jedinec má svůj vlastní život a svou vlastní psýché,ježto je osobou. Ale v té míře pokud není osobou, v té míře, pokud je také jako já, má stejnou základní strukturu psýché, a zde mohu začít myslet, mohu asociovat za něho. Mohu mu dokonce dodat potřebný kontext, protože on nebude mít žádný, neví, odkud přichází krab-ještěr a nemá potuchy, co znamená, ale já to vím a mohu mu ten materiál poskytnout.

Ukázal jsem mu, že ve snech se pořád objevuje motiv hrdiny. On má o sobě fantazii jako o hrdinovi, která přichází na povrch v posledním snu. Je hrdina jako velký muž v dlouhém kabátě a s velkým plánem; je hrdina, který umírá na poli cti u sv. Jakuba; on ukáže světu, kdo je; a zcela zřetelně je hrdina, který přemůže obludu. Motiv hrdiny je vždy provázen motivem draka; drak a hrdina, který proti němu bojuje, jsou dvě postavy stejného mýtu.

Drak se objevuje v jeho snu jako krab-ještěr. Tato výpověď samozřejmě nevysvětluje, co drak reprezentuje jako obraz v jeho psychologické situaci. Proto další asociace jsou soustředěny kolem obludy. Když se nejdřív pohybuje doleva a pak doprava, má snící pocit, že stojí v úhlu, který by se nad ním mohl zavřít jako otevřené nůžky. To by bylo fatální. Četl Freuda a interpretuje podle toho situaci jako incestní přání, obluda je matka, úhly otevřených nůžek jsou matčiny nohy a on sám, stoje mezi nimi, se právě narodil nebo vchází zpět do matky.

Je dosti zvláštní v mytologii, že drak je matka. Setkáte se s tímto motivem na celém světě a ta obluda se nazývá dračí matka. Dračí matka pojídá opět své děti, pohltí je, hned jak je porodila. "Strašná matka", jak je nazývána, čeká se široce otevřenými ústy v Západních mořích, a když se člověk k těm ústům přiblíží, zavřou se za ním a je hotov. Tato obludná postava je masožravá matka, masožroutkyně; je to v jiné formě Matuta, matka mrtvých. Je to bohyně smrti.

Ale tyto paralely pořád nevysvětlují, proč si sen zvolil pozoruhodný obraz kraba. Myslím si - a když říkám, že si to myslím, mám pro to určité důvody - že zobrazení psychických faktů v obrazech jako obraz hada nebo ještěra či kraba nebo mastodonta či podobných zvířat také představují organická fakta. Například had velmi často představuje cerebrospinální systém, zvláště nižší centra mozku a ob. zvláště prodlouženou míchu a míchu. Na druhé straně krab, který má jen sympatický systém, představuje hlavně sympatikus a parasympatikus břišní části; je to abdominální věc. Takže když přeložíte text snu; bude znít: když budete takto pokračovat, Váš cerebrospinální systém a Váš sympatický systém se obrátí proti Vám a zmocní se Vás. To je opravdu to, co se děje. Symptomy jeho neurózy vyjadřují vzpouru sympatických funkcí a cerebrospinálního systému proti jeho vědomému postoji.

Krab-ještěr přináší archetypickou představu hrdiny a draka jako smrtelných nepřátel. Ale v určitých mýtech naleznete zajímavý fakt, ž4Í hrdina není spojen s drakem jenom svým bojem. Jsou naopak určité náznaky, že hrdina sám je drakem. Ve skandinávské mytologii se hrdiny pozná podle faktu, že má hadí oči. Má hadí oči, protože je had. Existuj, řada dalších mýtů a legend, které obsahují stejnou myšlenku. Kekro zakladatel Athén, byl nahoře napůl člověk a dole napůl had. Duše hrdinů se často objevují po smrti v podobě hadů.

V našem snu se obludný krab-ještěr pohybuje nejdřív doleva a já snícího ptám na tuto levou stranu. Říká, "Krab zřejmě nezná cestu. Levá je nepříznivá strana, levá je zlověstná." Sinister opravdu znamená levou a nepříznivou. Ale pravá strana není pro obludu také dob protože když jde doprava, dotkne se jí kouzelný proutek a je zabita. Teď přicházíme k tomu, že snící stojí v úhlu pohybu obludy, k situaci, klet na první pohled interpretoval jako incest. Říká, "Skutečně jsem se cítil obklíčen z obou stran jako hrdina, který jde bojovat s drakem." Ta si sám uvědomil motiv hrdiny.

Ale na rozdíl od mytologického hrdiny nebojuje s drakem zbraní, kouzelným proutkem. Říká, "Podle účinku na obludu se zdá, že je kouzelný proutek." Určitě se zbavuje kraba magickým způsobem. K zelný proutek je další mytologický symbol. Často obsahuje sexu' náznak, sexuální kouzlo je prostředek k ochraně proti nebezpečí. Můžete si též vzpomenout, jak během zemětřesení v Messině příroda vyvolala určité instinktivní reakce proti ohromujícím silám ničení.

Kouzelný proutek je nástroj a nástroje ve snech znamenají to, co opravdu jsou, totiž nástroje člověka, aby konkretizoval svou vůli. Například nůž je má vůle řezat; když užívám kopí, prodlužuji své rameno, s puškou mohu produkovat svou akci a vliv do velké vzdálenosti; s dalekohledem dělám totéž jako se svým zrakem. Nástroj je mechanismus, který představuje mou vůli, mou inteligenci, mou schopnost a mou chytrost. Nástroje ve snech symbolizují analogický psychologický mechanismus. Nuže nástroj tohoto snícího je magický proutek. Používá zázračnou věc, kterou může odčarovat obludu, to znamená svůj nižší nervový systém. Takový nesmysl má k dispozici ihned a bez jakéhokoli úsilí.

Co to ve skutečnosti znamená? Znamená to, že si jednoduše myslí, že nebezpečí neexistuje. To se obvykle dělá. Jednoduše si myslíte, že ta věc již není, a ona pak už více není. Tak se chovají lidé, kteří pozůstávají pouze z hlavy. Používají svůj intelekt, aby věci odmysleli pryč; odargumentují si je. Říkají, "To je nesmysl, proto to nemůže být a proto to není." Stejně to dělá také on. Jednoduše si obludu odmýšlí. Říká, "Nic takového jako krab ještěr neexistuje, žádná taková věc jako odporující vůle není; zbavím se toho, jednoduše si to odmyslím. Myslím si, že je to matka, s kterou chci spáchat incest, a to řeší celou věc, protože já to neudělám." Já jsem řekl "Zabil jste to zvíře-co myslíte, proč jste o tom zvířeti tak dlouhou dobu uvažoval?" Řekl, "Ach ano, přirozeně je to úžasné, když se můžete zbavit takové stvůry s takovou lehkostí." Já jsem řekl, "Ano, opravdu, je to velmi úžasné!"

Potom jsem mu řekl, co si myslím o situaci. Řekl jsem, "Podívejte se, nejlepší způsob, jak zacházet se snem, je myslet si o sobě, že jste úplně neznalé dítě nebo mladík a přicházíte k dva milióny let starému muži nebo k pramáti a ptáte se, "Co si o mně myslíš?" Řekla by Vám, "Máš velmi ctižádostivý plán, který je bláznivý, protože jde proti vlastním instinktům. Tvé vlastní omezené schopnosti Ti blokují cestu. Chceš zrušit překážku kouzlem svého myšlení. Věříš, že ji můžeš odmyslet lstmi svého intelektu, ale bude to - věř mi - záležitost, která potřebuje potom také nějaké zamyšlení." A já jsem mu také řekl toto: "Vaše sny obsahují varování. Chováte se přesně jako strojvůdce nebo jako Švýcaři, kteří byli natolik bláhoví, že se vyřítili proti nepříteli bez jakékoli podpory za sebou, a budete-li se chovat stejným způsobem, potká Vás katastrofa."

Byl si jist, že takové hledisko je příliš vážné. Byl přesvědčen, že je mnohem pravděpodobnější, že jeho sny přicházejí z neslučitelných přání a že opravdu měl neuskutečněné incestní přání, které bylo základem jeho snu; že nyní si je vědom svého incestního přání a zbavil se ho a může nyní jít do Lipska. Řekl jsem, "Tedy pak šťastnou cestu." Nevrátil se, pokračoval ve svých plánech a trvalo mu to jen asi tři měsíce, než ztratil své postavení a dopadl bídně. To byl jeho konec. Vrhl se proti smrtelnému nebezpečí toho kraba-ještěra a nechtěl porozumět varování. Ale nechtěl bych, abyste byli příliš pesimističtí. Někdy jsou lidé, kteří opravdu porozumí svým snům a vyvodí důsledky, které vedou k příznivějšímu řešení jejich problémů.

Diskuse (3)

(Z knihy: Analytická psychologie - Její teorie a praxe - str. 81-104)