1. ZÁKLADNÍ ALCHYMICKÉ POJMY

A.  ÚVOD

Alchymie pozvolna zanikla v průběhu 18. století kvůli své vlastní nesrozumitelnosti. Její metoda vysvětlovaní „obscurum per obscurius, ignotum per ignotius“ (nesrozumitelné pomocí ještě nesrozumitelnějšího, neznámé pomocí ještě méně známého) se těžko snášela s duchem osvícenstvím a zvláště s vědeckou povahou chemie, která se na konci tohoto století tříbila. Obě tyto nové duchovní síly však alchymii zasadily jen ránu z milosti. Její vnitřní zkáza začala ve značné míře již o století dříve, v době Jakoba Böhma, kdy četní alchymisté opustili retorty a tavící tyglíky a oddávali se výhradně (hermetické) filosofii. Tehdy se odloučil chemik od hermetika. Chemie se stala přírodní vědou; hermetika ale ztratila empirickou půdu pod nohama a pustila se do stejně tak nabubřelých jako bezobsažných alegorií a spekulací, jež žily jenom ze vzpomínek na lepší časy.

Měsíční a sluneční pec, jež naznačuje „coniunctio“, sjednocení protikladů.

Ony lepší časy však byly ty, kdy duch alchymisty ještě skutečně zápasil s problémy hmoty. Bádající vědomí tehdy stálo před temným prostorem neznáma a věřilo, že v něm zahlédlo postavy a zákony, jež neměly původ ve hmotě, ale v duši. Všechno neznámé a prázdné vyplňuje psychologická projekce; je to, jako by se v temnotě zrcadlilo duševní pozadí pozorovatele. To, co ve hmotě vidí nebo se domnívá, že rozpoznává, jsou především jeho vlastní nevědomé danosti, jež do ní projikuje; to znamená, že mu z hmoty vycházejí vstříc jí zdánlivě příslušící vlastnosti a významové možnosti, jejichž psychické povahy si není úplně vědom. To platí hlavně pro klasickou alchymii, ve které jsou mystická filosofie a přírodovědná empirie tak říkajíc nerozlišené. Proces rozštěpení, nastupující na konci 16. století, který oddělil fyzické od mystického, nyní přinesl podstatně fantastičtější druh literatury, jehož autoři si byli duševní povahy „alchymických“ procesů proměny do jisté míry vědomi.

Čtyři stupně alchymického procesu (koule představují čtyři živly).

O tomto aspektu alchymie a zvláště o jeho psychologickém významu podává hojné informace Herbert Silberer ve své knize Probleme der Mystik und ihrer Symbolik. Příslušnou symboliku líčí názorně Bernoulliho pojednání Seelische Entwicklung im Spiegel der Alchemie... Obsáhlý výklad hermetické filosofie se nachází v Evolově díle La Tradizione ermetica. Zpracování těchto textů z hlediska dějin idejí zatím chybí, ačkoli za významné přípravné práce v tomto směru vděčíme Reitzensteinovi.

Pokračovat - Fáze alchymického procesu