1. ZÁKLADNÍ ALCHYMICKÉ POJMY

B.  FÁZE ALCHYMICKÉHO PROCESU

Jak známo, alchymie líčí chemický proces proměny, k jehož provedení poskytuje nesčetné návody. Ačkoli se sotva najdou dva autoři se stejnými názory na přesnější průběh procesu a následnost jeho fází, přece se většina z nich shoduje v hlavních bodech, a sice od nejstarších dob, tedy od začátku křesťanského letopočtu, se rozlišují čtyři fáze, jež jsou charakterizovány již u Herakleita zmíněnými prvotními malířskými barvami: černání, zbělení, žloutnutí, červenání. Toto čtyřdílné členění procesu se označovalo jako čtvrcení filosofie. Později, to znamená asi na přelomu 15. až 16. století, byl počet barev redukován na tři, přičemž žloutnutí, „citrinitás“, je postupně vynechávána, respektive je uváděna jen zřídka. Místo toho po černání, případně černi (nigredo), výjimečně nastupuje „viriditas“ (zeleň), aniž by ale dosáhla principiálního významu. Zatímco původní tetrametrie byla přesnou obdobou kvaternity elementů, teď se často zdůrazňuje, že jsou čtyři elementy (země, voda, vzduch, oheň) a čtyři vlastnosti (teplá - studená - vlhká - suchá) a naproti tomu jen tři barvy: černá, bílá a červená. Protože proces nikdy nevedl k žádnému cíli a ani ve svých jednotlivých částech nikdy nebyl typicky proveden, nelze ani změnu členění fází vysvětlit z vnějších příčin, ale spíše to má něco společného se symbolickým významem čtveřice a trojice, tedy s vnitřními, psychickými příčinami.

„Nigredo“, ztmavnutí starce Merkuria (Mercurius senex), ze kterého unikl duch (spiritus) a duše (anima).

Havran znamená „nigredo“.

Čerň „nigredo“, je počátečním stavem, který je buď od počátku přítomný jako vlastnost „prvotní látky“ (prima materia), chaosu nebo „nerozlišené, chaotické hmoty“ (massa confusa), nebo jej navodí rozdělení (solutio [rozpouštění], divisio [oddělování] či putrefactio [shnití]) elementů. Jestliže se stav rozdělení předpokládá, jak se to příležitostně objevuje, pak se provádí sjednocení protikladů připodobněné ke spojení mužského a ženského elementu (coniugium [sňatek], matrimonium [manželství], coniunctio [sjednocen, spojení], coitus [obcování]). Pak nastává smrt produktu spojení (mortificatio [umrtvení], calcinatio [zpopelnění], putrefactio [shnití]) s odpovídajícím černáním. Z „nigreda“ vede omytí (ablutio, baptisma) buď přímo ke zbělení, nebo se ve smrti uniknuvší duše (anima) opět sjednotí s mrtvým tělem, což vede k jeho oživení, nebo je množství barev (omnes colores, cauda pavonis [paví chvost]) přechodem k jedné, bílé barvě, která všechny barvy obsahuje. Tím je dosaženo prvního hlavního cíle procesu, jímž je „albedo“ (zbělení), „tinctura alba“ (bílá tinktura), „terra alba foliata“ (bílá listnatá země), „lapis albus“ (bílí kámen) atd., jejž mnozí vychvalují tak vysoko, jako už by bylo dosaženo cíle vůbec. Je to stříbrný nebo měsíční stav, který však má být stupňován až ke stavu slunečnímu. „Zbělení“ (albedo) je do jisté míry svítáním; ale teprve „rubedo“ (červenání, rudnutí) je východem slunce. Přechod k „rubedu“ tvoří žloutnutím (citrinitas), které je později vynecháváno, jak jsem zmínil. Pak vzniká „rubedo“ přímo z „albeda“ stupňováním ohně na nejvyšší stupeň. Bílí a červený prvek jsou královna a král, kteří rovněž v této fázi mohou slavit svou „chemickou svatbu“ (nuptiae chymicae).

Korunovaný hermafrodit jako sjednocení krále a královny mezi slunečním a měsíčním stromem.

Pokračovat - Představy cíle a jeho symboly