Neuróza

(viz také konflikt, autoregulační funkce psýché)

Jung nahlížel na neurózu jako na psychologickou krizi, která vzniká, přestává-li člověk žít v souladu sám se sebou, nebo řečeno formálněji, neuróza je podle Junga disociace osobnosti způsobená aktivací komplexů.

Jakákoli inkompatibilita charakteru může způsobit disociaci a příliš velké rozštěpení, například mezi funkcí myšlení a funkcí cítění, je již lehká neuróza. Když se v dané věci neshodujete zcela sám se sebou, blížíte se neurotickému stavu.

Pro každou neurózu je charakteristická disociace a konflikt, přítomnost komplexů, rysů regrese a abaissement du niveau mental.

Jung zastával názor, že neuróza je i smysluplnou příležitostí uvědomit si, kdo jsme, na rozdíl od toho, co jsme si o sobě dosud mysleli. Jestliže se postupně propracujeme příznaky, které pravidelně neurózu doprovázejí - úzkostí, strachem, depresí, pocity viny a zejména konfliktem - objevíme nejen hranice svých možností, ale i svou skutečnou sílu.

V mnohých případech musíme říci „Chvála bohu, že se dokázal rozhodnout být neurotickým“. Neuróza je skutečně jakýmsi pokusem o autoterapii, o sebevyléčení ... Je to pokus seberegulujícího psychického systému o znovuobjevení rovnováhy a neliší se od funkce snů - jenomže je poněkud silnější a drastičtější.

(Zkráceno)